oc-Logo
Uživatel:  Heslo:  

 
hledat waypoint:

kvíz Obtížnost: 2.5 z 5.0 Terén: 3.5 z 5.0 Stary Zlin - povesti - O strasidloch založil davee77

Velikost: Velká
Časová náročnost: 1:30 h  Délka: 3.50 km
Status: Připravena k hledání
Ukryto: 09.03.2013
Vytvořeno: 08.03.2013
Poslední úprava: 10.09.2013
waypoint: OZ0234
11 nalezeno
0 nenalezeno
4 komentářů
4 sleduje
6904 návštěv

Česká Republika
Souřadnice se zobrazí po přihlášení.
Popis   CS  



Je to nějaký čas, co jsem se pokusil nalézt Milošovy poklady. Cesta to byla nebezpečná, náročná, trnitá... A musím se přiznat, že jsem se ještě dlouho vzpamatovával z toho, co jsem oné noci zažil.

Ale čas plynul a já jsem se rozhodl, že otevřu další pomyslnou kapitolu starozlínských pověstí. A protože mám, i přes strašlivé zážitky s Milošem, stále tajemno rád, vydal jsem se tentokrát po stopách zlínských strašidel. Pokud i ty chceš poznat tajemnou stránku starého Zlína, následuj mé stopy a možná, že na konci se i odměny dočkáš.

Jak pofstaly strašidla? Šak to víte, né? Dyď je to přecéj aj f knihách. Dyce to učilo aj ve škole. Atoš ty fšelijaké strašidla, abyh řekl, tyh napřed nebylo. To byli gdysi aňdělé. Ale šak to mosíte vjedět. A oni spišnili ti aňdělé f tom nebi. A pro tú pýchu byli potom svržení z nebe. A ti co padli do vot, toš to byli potom bestrmani a ti co padli na súš, to byly strašidla a duši. Šak fčil uš tych strašáků néni. To také nevíte, prodž ih už néni? N, zaříkané je to! To přišli knězi, zažehnali jich, zasvjetili a zakropili a je pokoj. A to už dál víte.

Při pročítání Starozlínských pověstí od Karla Pekárka jsem zjistil, že i Zlín, ač byl ve své historii v podstatě vesnicí, měl hned několik svých známých strašidel. Ale kde začít?


Katovec: souřadnice - N 49° 13.917 E 17° 40.311

Nakonec jsem se rozhodl pro Cigánov. Možná trochu netypicky, protože Cigánov své konkrétní strašidlo neměl. Ale nedaleko odtud stávaly zlínské šibenice. A také tu bydlel zlínský kat. Často se v těchto místech plašívaly koně. Zkrátka - děly se tu podivné věci...

To sedlág jél, koně šly faň celú dobu, a najednudz jak přijíždaly k tom Katofci, začaly cúfad a mlátit kopytama, jag dyby neco uviděly. A mohl yh držed jak chťél, splašily se karé! enom otoho Katofca pryč. To mosely cosi vidět aj dyš sedlág né, to je isté. Nebo kůň spíž vidí jak človjek.

Těžko říct, co ty koně tak často plašilo. Možná duše nespravedlivě popravených. Nicméně místo je to ve dne poetické a v noci tajemné. Procházel jsem se po okolí a přemýšlel o tomto místu. Mé kroky vedly od sochy svatého Antonínka, který je patronem cestujících a lidé s k němu modlí za nalezení ztracených věcí, uličkou směrem na západ - Vývoz se jí říká. Po chvilce jsem došel k domům, které byly hojně pomalovány děsivými výjevy. Zaujaly mě a tak jsem si je začal podrobně prohlížet. Nacházel jsem se někde u nejzápadnější budovy vlevo, když tu mě zaujal znak typický pro šibenici. Je to náhoda? Nebo se mě opět tajemné síly snaží vtáhnout do své říše, jako se to několikrát stalo při hledání Milošova pokladu? Těžko říct. Ale zdá se, že jsem tam nalezl radu, jak postupovat dále.


Strašidlo na Oltéřoch: souřadnice - neznámé

Tady je místo, kam mě poslaly tajemné síly od šibenic a kde, jak vím z pověstí, se spoustě lidem zjevovala tajemná bílá postava. Co říká pověst?

Můj tatínek přišél naproti Langerovém a uviděl ít přes trávu jakúsi bílú postavu. Vysoká byla a šla tag lechko, že se ani tráva pod její nohú neohnúla. F první chvíli myslél, že je to stará Machánica a že ide hlédad hrušky, lebo ony byly její. Bylo mu divné, že je v bíle a nevjeďél ani isto, lesti je to ona. Počkaj, řekl si, začnu sbírad hrušky. A dyž mne prožene, tož je to ona! A začál ty její hrušky zbírat. Ale ona si ho ani nevšímla a šla vedle něho dál bez jediného slova. A furtag zlechka šla, tráva se poď ňú nepohla. Přišla g říce, tam rozhrnúla křoví a vešla do něho... Tatinek pak došél g říce, rozhrnúl chrástí a dívál se, gde se stratila. Ale nebylo tam živáka!

Stál jsem na místě, které jsem se dozvěděl na Katovci. Ale co tady? Vydal jsem se směrem na západ. Světla tu moc nebylo a tak jsem si na cestu svítil baterkou - třeba tak něco najdu. Cestou jsem se díval kolem, svítil do všech koutů a hledal jsem onu bílou postavu nebo něco, co by mě k ní navedlo.

Určitě jsem nešel dál než 100 metrů, když jsem spatřil znamení. Co to bylo, nechám si pro sebe. Jistě to poznáš. A znamení mě dovedlo až k té bílé postavě. Vznášela se ve vzduchu a nemluvila - přesně jako v té pověsti! Chvíli jsem ji pozoroval a pak jsem získal silný pocit, spíše vnuknutí, kam jít dále. V duchu jsem zajásal - nejprve znamení na Katovci, teď tohle - zdá se, že říše strašidel se dnes se mnou podělí o své tajemství...


Zlínský bestrman: souřadnice - neznámé

Zlínský bestrman, neboli hastrman či vodník, byl ve své době mezi lidem poměrně dobře znám. Vždyť se s některými lidmi i osobně stýkal, aby ukojil svou vášeň pro karty a tabák. Byl to starý karbaník, který si rád zahrál partičku karet, aby si ukrátil dlouhou chvíli a setkal se s někým jiným, než jen s rybami a raky :-)

Prachstaříček se menovál Filip Fajkus. F podzim chodíl do sušírně Na zahradách. Sušívalo se v ní ovoce a prachstaříček tam chodívál vartovad oheň aby nepohasl. A dyš tak chodívál do téj sušírňě, toš se tam skamarádíl z jedným divným chlapíkem. Ten potom chodíl za staříčkem do téj sušírně na besedu. Přišél dycky otkáci odřevnice po lúkách celý zalúchaný. Velice smješný býl. Trochu přihrblý, nohy jak sirky, hubu vječně zaškňúřenú a při řeči ňuhňál. Potrefená figura to byla. Dyš přišél do sušírně po první, staříčeg hneď vjeďél, co to k něm ide za pána. Protože z levého šosa mu kapala voda. Bestrman po staříčkovi ptával tabák. Ten mu dycky trochu z kočičáka ocypál, protože vjeďél, jak to je, dyž jazyg lepoce po fajce a ta prázdná. Dyď on kúříl, píl, karbaníl a kerého čerta vím já co! Býl to uš starý krpál a ešče furd rozvješovál pentle po chrástoch. Ale žádném neublížíl. A gdysi prý jednu cérku, co se chtěla utopit, ešče sám vytahl z vody a prosíl ju, aby nedělala takové hlúpoty, aspoň v jeho revíře. A protože prachstaříček také rád hrával karty, toš si s tým bestrmanem velice kapli do noty.

Když jsem dorazil do sídla zlínského hastrmana, které v dnešní době už není moc honosné, bylo vidět, že jej hráčská vášeň dosud nepustila. Řekl mi, že mi poradí, kudy dále, ale musím si s ním zahrát jednu hru. Jakmile ji dohrajeme, řekne mi, co dál. Co mi zbývalo... Musel jsem se pustit do hry.


Zlínské sklepení: souřadnice - neznámé

Náměstí Míru je centrem Zlína. Odehrávají se zde všechny důležité události, najdete tu zlínskou radnici a také dvě sochy - sv. Donáta a Floriána. Podle pověsti byl kdysi pod nimi nalezen i poklad, o kterém nikdo nevěděl, kdo ho tam dal a jak se tam vzal. Mě ale zajímalo něco jiného. Rytíř Miloš při svých výletech do Zlína zde často končil svou cestu. Vjel na náměstí a najednou zmizel. Kam se poděl, neví se. Ale lidé se dohadují, že možná zmizel do tajemných chodeb, které se podle některých pověstí pod náměstím nacházejí.

Můj strýdz Jan Cekota , říkál, že pod zlinským rynkem sú chodby, takové sklepy. Nigdo že o nih neví, ale on ešče s kerýmasi že f tom sklepje aj dělával. Gdysi prý tam přišli aj na jakési dveři, ale ty že se neotvíraly. Ten skleb ide prý od Lidmilového aš po Chalupské, to je tam jag je dnezáložňa. A hneť kúsek dál bylo Nesvaďbovo. Atoš negde v tech místoch se pokaždéj stratil Miloš. Gdoví lesti né do toho sklepa. Gdož to može vjedět.

Miloš - kdo mě zná ví, že téměř celý život pasu po tom ho spatřit. Chtěl jsem se tedy pokusit nalézt ty tajemné chodby. Vím, že když se stavělo Zlaté Jablko, to je tam, jak dřív bývala Záložna, probíhaly poměrně hluboké výkopy, ale sklepy nalezeny nebyly. Ale co když byly kousek vedle? Chodil jsem, pátral, ale nic jsem nenacházel. Ale pak si mé oko něčeho všimlo. Nechci toho moc prozradit, budete si moci pomoct sami. Ale trochu vám přece jen něco prozradím. Na místě jsem našel klíč velmi podivných, avšak na druhou stranu logických tvarů a vzezření. Jisté bylo, že by mohl být mou vstupenkou do tajemných chodeb. Ale po bližším zkoumání jsem zjistil, že by pravděpodobně už nebyl použitelný. Každopádně jsem na něm nalezl nějaké nápisy a čísla, která, jak se později ukázalo, mi pomohla v další cestě...


Černý kůň: souřadnice neznámé

Mé putování po zlínských strašidlech se pomalu blíží k závěru. Ale ještě se chci stavit na hřbitově. Respektive na místě, kde dříve hřbitov býval. Dnes už to ale nepoznáte. A na tom hřbitově strašíval černý kůň.

Tady ve Zlíně býval nejaký Chlút ponocný. Dycky trúbívál hodiny. Chodíl po Zlíně, tam se stavíl, tam se stavíl, hodiny utěkaly a při tom ledagdy ladaco uviďél. A jak tag ide, najednúdz vidí, jak se s kerchova hrabe, kerého šlaka, jakýsi čérný kůň, enom naňho sedlo hodit. "Ale hrome, co ty tady?", hledí ponocný na koňa čí by mohl byt. "Počkaj, dám si na tebe pozor gde půjdeš!" A Chlúce přitlačíl honem za roch ke zdi a kůň de dál, ide po kaméní, ale panenko Maryja, tyh jeho groků néni slyšet! Dyby to bylo enom trošku dúpalo, ale to vám nic, jag dyby vzduchem šél. A kůň de dál a do každéj maštale nahlédá okénkem, aj do tychlévů za kravama dycky natýsne, otočí se a de zaz dál. Tag obešél celý Zlín, do fšeckých okének techlévových nahlédl a jag byla jedna hodina s půnoci, toš se vrátíl zaséj ke kerchovu a tam se stratíl.

Jsem na místě, ale nic nevidím. Koně ve městě bych jistě nepřehlédl... Když tu - skutečně ho vidím! Vidím černého koně. Je zcela tichý a hodnou chvíli na sebe hledíme. A najednou vím poslední informaci, která mi může přinést trochu pokladů od zlínských strašidel. Že mě to nenapadlo dřív! Jen jedno zlínské strašidlo umožňovalo lidem získat poklad. A že to je strašidlo vskutku kuriózní a podivné!


Starý hrnec: souřadnice nyní již známé aneb finále

Tych strašidel bylo prv moc. Fšelijakých. Ačél na kerú chťél stranu, fšady neco bylo. Negde tam f tyh místoch jag je z obúch stran cesty les, tam dycky f červnu léce mocvatojanských mušek. A to dyž negdo šél , tož najednúdz bác! před něho hrnec. Nó, ten hrnedz vám tam dlúho strašíl. Ale dyby to negdo posbírál, ty střepy, toš to že mjely bydukáty. Neždošél dóm, toš ty střepiska by se mu promjénily ve zlato. Pár střepů z hrnca a mohl byt f tu chvílu boháčem. Dyš to ale žádný neudělál. Každý se téj rany dolékál, že rači dál do kalupu a nechál hrnedz hrncem.

A to je konec. Co jsem viděl na místě ptáte se? Neřeknu. Zkuste to zjistit sami. Jen jedno vám poradím - pokud nějaké to strašidlo také potkáte, buďte na něj hodní. Nemají to v dnešní době snadné, neb je už i každé dítě přesvědčené, že strašidla nejsou. Ale je to skutečně pravda?


Celá trasa této noční keše od počátečních souřadnic k finále měří zhruba 3,5 kilometrů a její dokončení vám zabere zhruba 1,5 hodiny. S sebou si vezměte gps, baterku, papír, tužku, můžete i foťák, ale ten není podmínkou.

Na každé stage je v nějakém tvaru umístěno číslo pro výpočet finále. Vzorec naleznete někde cestou. Na první stage naleznete spolu s číslem pro finále i mé telefonní číslo - to pro případ, že by se něco ztratilo, nevěděli jste jak dále a tak podobně.

V keši naleznete sáček s logbookem a pastelkami. Byl bych rád, kdybyste využili příležitosti a každý log provedli na novou stránku. Zbylé místo prosím vyplňte kresbou nějakého strašidla. Vytvoříme si tak originální sbírku různých strašidel a příšerek.

Poslední věc - jelikož je jedna stage v těsné blízkosti vody, nemusí být v době větších deštů keš odlovitelná. Prosím - neriskujte své zdraví či život.

Ať se vám keš líbí!



Tuto keš věnuji svému nejmladšímu synkovi Šimonovi.

Nápověda   [Rozluštit]

Cřrqsvaáyr: Wr aáf zabub, nyr aěxgreé wfzr wvaé
Svaáyr: Cbq ueaprz


A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z


Záznamy   nalezeno 11x nenalezeno 0x 4x     [Zobrazit všechny logy]

07.03.2015 bellowsi Nalezl cache
V listopadu jsme absolvovali Miloše a bylo to skvělé. Proto jsme si slíbili, že Strašidla nesmíme vynechat. Dlouho jsme odkládali Bestrmana, ale jakmile se podařilo, zbytek šel hladce. Opět skvělá zábava. Děkujeme. In/Out CWG In:"černý kůň" Out:omalovánka
16.01.2015 BigPeter&Micinka Nalezl cache
To si takhle v prosinci lovíme Otomiloše, když tu nás před návštěvou jeho druhé stage zastavil sníh a mráz. Čekaje, až se počasí umoudří, vrhnuli jsem se na "studium" Milošova pokračování, tedy Pověstí o strašidloch. A co nevidíme: úvod téhle keše je relativně blízko Otomilošovy druhé stage. Bylo rozhodnuto. Jakmile se trochu oteplí a staje zníh, vyrazíme jedním tahem na oboje.

Ten den - či respektive večer - nastal 10. ledna. Vypravili jsme se kolem 5. hodiny podvečerní v sestavě já, osmiletá dcera Kika a mudlošvagr Martin. Parkujeme na doporučeném místě a vyrážíme na první stage, kterou překvapivě rychle objevuje bystrá Kika. Paráda! Potemnělými zamudlenými ulicemi míříme na stage dva, kterou pro změnu nalézám já. Zaslouženě si lezu ke strašidlu (ono tam fakt je!) pro další souřadnice, ale opojen úspěchem opomíjím hledat důležité bonusové číslo (s Práchenským si můžeme podat ruce). Neuvědomuje si tuto chybu nadšeně míříme na stage tři. Měl jsem trochu strach, že tohle pro nás bude konečná, protože sněhy tály a Dřevnice byla dost rozvodněná. Naštěstí to ale vyšlo a z bestermana se stal vrchol celého dobrodružství. Dokonalé místo, dokonalé provedení, fantastický zážitek. Pod dohledem samotného vodníka ovšem odcházíme opět bez bonusového čísla, tentokrát ale ne naší vinou. Indície byla na této stage poškozená a číslo nebylo možné s jistotou vyluštit. Alespoň jsme se ale dozvěděli, kam pokračovat dále. Černého koně nalézá tentokrát mudlošvagr Martin a opět neomylně a rychle. O to neslavněji ovšem končíme u zlínského sklepení. Mojí vinou, bohužel. Až příliš upjatě jsem se soustředil na domněnku, že polezeme bůhvíkudy bůhví kam pod zem, že jsem zcela ignoroval to podstatné, co je na této stage cílem. Teprve telefonát Nikitovi-1 (owner Davee nebyl zrovna k zastižení) nás přivádí ke hledané indícii, ze které ovšem i tak odcházíme bezradní. Velíme k ústupu, neb čas ubíhal, dcera musela do postele a nám tak jako tak chybělo důležité číslo z Bestermana, bez kterého byla cesta k finálce uzavřená.

Přesto jsme z centra města odcházeli nadšení. Doma jsem si nalil sklenku vína, hodil se do pohody a po chvilce z fotografie odhalil skrytou zprávu z indicie Zlínského sklepení. Jupí! V mezidobí se ozval Davee a pomohl s poškozeným Bestermanem. Chybělo už jen číslo od strašidla z Oltéřů, ale to jsem se rozhodl neřešit s ohledem na to, že mělo řádově pouze metrový vliv na jednu z finálových souřadnic. Přibližná pozice finálky tedy byla na světě.

Týden jsme si počkali na lepší počasí a dnes zaveleli k útoku na (před)finálku. Tentokrát jen ve dvojici s dcerou Kikou. Předfinálka nás dostala do kolen, byla to nádhera - skutečně jako v pohádce. Správná cestička odhalena úžasnou Kikou a za malý moment už jsme stáli pod hrncem a drželi hledaný poklad v ruce. Já směnil jeden suk a dcerka se vyřádila na tom, nač se celou dobu těšila - na zaplnění stránky logbooku obrázky hned několika rozpustilých strašidel.

Děkujeme za prímovou a pohodovou keš, která je takovou jednodušší a kompaktnější alternativou k Otomilošovi. Skutečně ji lze projít na jeden večerní zátah, ikdyž za avizovanou hodinu a půl se to určitě stihnout nedá, zapotřebí je minimálně dvojnásobek tohoto času). Jednotlivé stages překvapují rafinovaně ukrytými indiciemi, přičemž určitou výjimku tvoří Besterman. Ten svojí kvalitou výrazně převyšuje všechny ostatní stages.

Zkrátka to celé bylo moc příjemné a i dcerka Kika si to výtečně užila. Je velká škoda, že se keš topí na neznámém serveru opencaching.cz, ale chápu - kvůli kolizi s jinými keškami to prostě jinak nešlo. Všechny kačery proto závěrem vyzýváme - pusťte se do toho, registrace není vůbec potřeba a fakt to stojí za to.

Davee - děkujeme!

PS: Pro ty, kdož na keš vyrazí a na Bestermanovi narazí na problém: sloupnutá=3.
04.01.2014 openprachensky Nalezl cache

To tedy bylo něco.

Cache, která má v atributech předpokládanou nebo v lozích zmíněnou časovou náročnost rovnající se jedné delší procházce, já obvykle lovím čtrnáct dní. Když je čas, když jdu kolem, když můžu, když chci,... rozvláčně leč koncepčně :-), v tomto případě vždy za tmy, ta přidá nejednu hvězdu v hodnocení radosti z lovu. Ale v tomto případě mi to vlastně vůbec nevadilo a trochu mě i mrzelo, že jsem došel do finále, které jsem, snad možná i schválně, oddaloval.

Další, co mě trochu mrzí, že jsem si musel říct o nápovědu správci zlínských strašidel, když jsem nemohl a nemohl objevit černého koně. Ale toš co už. Tam, kam jsem se podíval už desetkrát, jsem se podíval pojedenácté a úspěšně. Asi zastření smyslů, nedůslednost, neuvědomění si toho, jak může černý kůň vypadat. :-)

Taky jsem se přesvědčil, že je dobré číst slovo od slova pokyny a hlavně si je uvědomit - to když jsem se vracel pro jedno číslo... (v dešti to bylo obzvláště výživné, následovat bílou paní a nezabít se)

A co říct k úplnému závěru? Nemohl jsem si vybrat lepší čas a podmínky. Hodinu před půlnocí, za mírného deště, vítr ohýbal stromy, celý les tajemně hučel. Takže to, že jsem si nemohl vybrat lepší čas, myslím tak, jak to říkám - bylo to dokonalé dokreslení už tak povedené malby. (Podobné kouzlo měl Otomiloš před rokem, za úplňku, při více než dvaceti stupních pod nulou a s křupajícím sněhem pod nohama.) Jen tedy moje kresba utrpěla počasím - ze stromů i mraků kapalo víc a víc, tak jsem chránil logbook jak mohl a spěchal jsem. Ale třeba jsem nabídl autorovi lesní strašidlo a skrytí čísel pro další díl :-). Navíc při těch pazvucích všude kolem jsem se cítil tak nějak nesvůj, toš sem byl rád, že už jdu pryč.

Cestu zpět jsem zvolil trochu oklikou - zavzpomínal na Miloše a pak na asfaltce měl možnost sešlapat z bot nánosy bláta.

Děkuji mnohokrát, ať žijí strašidla!

30.12.2013 johndigger Nalezl cache

Odloveno společně s Vojtey teamem. Keš nás opravdu nadchla. Všechny stage byly nádherné, ovšem nejlepší byl vodník a magická finálka.

Díky moc za ni.

 [Zobrazit všechny logy]
Výpočet stránky: 0.009 sec
Generování stránky: 0.004 sec
Ochrana osobních dat | Impresum
Kontakt | Mapa stránek