Cache se nachází poblíž železnicní zastávky Spálenec. Ona
kouzelná vyhybka se ukazovala mezi zastávkou a mostem pres reku
Blanici.V techto místech bývala trat vedoucí do Arnoštova pro
prepravu vyteženého dreva. Cache není z bezpecnostních duvodu
umístena na železnicním náspu, pro její nalezení NENÍ
nutné chodit po kolejích!!
The cache is situated near the railway stop called Spalenec. The
magic switch is occured between the train stop and the bridge over
the Blanice river. There was situated the track to Arnostov there,
for a transport of wood. Do not look for the cache on
the railway embankment, it is not necessarily and safe!!
Osada Spálenec byla založena nekdy v 16. století. Hlavní obživou
byla težba pro sklárny v sousedním Arnoštove. Koncem války zde žilo
více jak 500 obyvatel. Po odsunu nemeckého obyvatelstva se však
nedarilo tento zapadlý kout znovu osídlit a tak postupem casu
docházelo k demolici domu. V soucasné dobe je zde je nekolik
puvodních stavení, které slouží zejména k rekreaci.
Settlement of Spalenec was found in the 16. century. Main living
was mining of wood for near glass works on Arnostov. There was over
500 people living here after finishing The Second World War. This
village stayed empty after displacement of German population. At
the present we can find there several original houses, now using
for recreation.
Cerpáno z / Source http://mujweb.cz/Zabava/Spalenec/Spalec.html
O bludné výhybce (Pohádky ze šumavských lokálek, Roman
Kozák)
Tak, jako existuje bludný koren, existuje i bludný pražec. Když na
nej i zkušený pochuzkár pri prohlídce trati šlápne, znamená to pro
neho jistojiste smulu. Než dojde do stanice, urcite si cestou
podvrkne nohu nebo ho prepadne taková mlha, že pred sebe nevidí ani
na délku paže.
Ale bludný pražec není nic proti bludné výhybce! Také vám pri tech
dvou slovech behá mráz po zádech? Není divu, bludná výhybka je
postrachem všech železnicáru ze Šumavy. Objevuje se znicehonic v
koleji vždycky v noci a to nejcasteji kdesi u Spálence. Už ten
pochmurný název nevestí nic dobrého.
Divíte se, jak se muže taková výhybka jen tak z cista jasna zjevit
v koleji, a pak zase beze stopy zmizet? Inu, cáry a kouzla jsou
vždycky záhadná.
Nejcasteji za vetrných nocí to vždycky takhle vlakem najednou cuklo
do strany, a než se kdo vzpamatoval, jela mašinka po koleji, kterou
nikdo neznal. V tráve byly kolejnice sotva videt a mírily rovnou do
toho nejcernejšího lesa.
Pan strojvudce se bál, že tajemná trat zavede vlak do horoucích
pekel. Bál se, bál, ale správný železnicár svuj vlak neopustí. A
tak jen vystrašene hledel do tmy a každou vetev, která se otrela o
mašinku, hned považoval za pekelníkuv spár.
A pak najednou vlak zastavil. Kdosi neznámý a neviditelný mašinku
vypráhl a pripojil ji k nákladním vagónum plným dreva. Skucením
vetru pronikl ostrý hvizd a temnotou bliklo bledé svetlo.
Znamení strídalo znamení a mašinka musela posunovat. Nemohla si
odpocinout ani na chvilenku. Hned s naloženými vagóny sem, hned s
prázdnými vagóny tam, sunout, tlacit, popotáhnout – a tak porád
dokola. Mašinka funela a hekala, ale pokyny ze tmy neustávaly.
Teprve, když jí docházelo uhlí i voda, zavedlo ji svetlo zpet k
jejím vagónkum. Pak všechny zvuky v okolí ustaly a mašinka se
odvážila opatrne couvat ke své trati.
Couvala, couvala a bála se dalšího prekvapení. Dockala se ho –
avšak príjemného. Bludné výhybky si všimnout nestacila, ale
pojednou stála na trati, kterou znala jako svuj tendr.
Unavená, zaprášená a porád ješte vylekaná mašinka šetrila
posledními zbytky páry a pomalu táhla svuj zpoždený vlak na
konecnou. Nárazníky mela celé otlucené a také kola mela nadmíru
ošoupána. Jak mašinka, tak pan strojvudce se báli, že budou prísne
potrestáni za tak veliké zpoždení.
„Urcite nám nikdo neuverí, co jsme zažili,“ ríkali si v duchu.
Avšak príjezd do stanice byl pro mašinku ješte vetším prekvapením,
než pulnocní dobrodružství. Prijela do stanice vcas!
Pan strojvudce zmatene vyprável, co jeho vlak potkalo, ale všichni
ho meli za vtipálka. Až starý pan prednosta, tehdy již v duchodu,
jeho vydešenému vyprávení ochotne naslouchal!
„Tak bludná výhybka, ríkáte? U Spálence, že ano? Jo, jo, vy
cerchmanti! To já vím, že si nevymýšlíte!“ uculoval se starý pán
pod vousy. „A taky vím, proc se vám ta vec prihodila!“ rekl náhle
prísne.
Ted zase nerozumeli ani pan strojvudce ani mašinka.
„Jak to, že to víte, pane prednosto? My až do dnešní noci mysleli,
že všechny ty reci o bludné výhybce jsou jen povesti ke strašení
malých motorácku,“ divili se oba.
„Inu, vím, jak se veci mají,“ utrousil starý prednosta. „A vy, když
si vzpomenete, co jste nekdy nedávno provedli behem jízdy za
lotrovinu, vy to prijdete také. Víc vám nepovím,“ pravil pan
prednosta a napil se z hrnku bílého kafe. „A jestli si svoji chybu
neuvedomíte, tak na bludnou výhybku mužete najet klidne znovu!
Treba už príští noc!“
S temito slovy zanechal starý pan prednosta zkoprnelého pana
strojvudce a unavenou mašinku na koleji a odešel domu.
Že je to divný konec vyprávení? I kdepak, není. Já jsem za starým
panem prednostou zašel a on mi pro vám záhadu bludné výhybky
prozradil.
Veci se mají tak, že v lese u Spálence prebývá prastarý
železnicárský skrítek Vechtrovník. Vidí odtud na všechny šumavské
lokálky a když zpozoruje, že nekterý pan strojvudce z vlastní
nedbalosti zpozdil vlak, nebo jak si nekterá mašinka nedala pozor a
vyšplíchla olej z ložisek prímo do potucku vedle trate, skrítek
Vechtrovník spravedlive zasáhne.
Pocká si, až se takový pan strojvudce s takovou mašinkou sejdou na
jednom vlaku a pak jim podstrcí do cesty bludnou výhybku. Ta vlak
zavede na tajemnou lesní trat a tam musí mašinka posunovat vagóny
se drevem celou noc až do úmoru. A pan strojvudce se celou tu dobu
trese strachy z následku opoždení, protože zpozdit vlak je pro
železnicáre ta nejvetší ostuda vubec.
Ale jak se to nakonec s zpoždením – opet díky carovnému zásahu
železnicárského skrítka – má, to už víte.
Tohle všechno mi povedel starý pan prednosta. Takže ted už víte, že
na každý špatný skutek prijde trest. Ale pozor: to neplatí jen pro
mašinky a pro železnicáre!
A kdo z vás recem o tajemné lesní trati u Spálence neverí, at tam
beží. Prekvapení ho nemine.
|
13:25 Na tohle místo jsme se již dávno tešili - procházka z lesního parkovište u Zbytin CD. Naše rodina je totiž ajznbonácká. Vzali jsme sem cestou z dovolené i dedu a babicku, deda tady obcas jezdí jako strojvedoucí a chtel jsem umístit svuj TB Dedova mašinka - kam také jinam. Pohádku o výhybce jsme nastudovali - deda ji ješte nezažil, asi jezdí nacas :-) GPS i letecká mapa ukazují jinam, tedy lépe receno na druhý breh, už jsme se lekli, že uplavala s velkou vodou... Ale z dálky geo spatreno :-) Babicka nás poucila o zdejším výskytu perlorodky rícní, proto to chránené místo a zákaz vstupu do vody. Jinak Blanice tece i v Protivíne, proto se nám moc líbilo, díky. IN: TB Dedova mašinka - miluje železnici, odznak CSSR, guma, mince do automatu OUT: vodník, odrazka medvídek PO OBJEVENI OPENCACHINGU ZPETNE LOGUJI - CO TO SCHVÁLNĚ UDĚLÁ?
|