Historicky prvním americkým astronautem na orbitu Zeme se stal v roce 1962 John Herschel Glenn s kosmickou lodí Friendship 7. Jeho let se však neobešel bez technických komplikací a k tragické události nechybelo mnoho. Vše ale nakonec dobre dopadlo a úspešný pokoritel obežné dráhy byl prohlášen národním hrdinou.
Jako vubec první clovek v historii lidstva uskutecnil ve vesmíru jeden oblet kolem Zeme sovetský kosmonaut Jurij Alexejevic Gagarin v roce 1961 a Spojené státy nemohly zustat pozadu. V rámci programu Mercury provádely se stejnojmennými kosmickými lodemi v letech 1960 a 1961 balistické a orbitální testy a posádku jednomístných plavidel tvorili šimpanzi Ham a Enos a figuríny. K prvnímu pilotovanému suborbitálnímu letu odstartoval 5. kvetna 1961 americký astronaut Alan Bartlett Shepard a 21. cervence téhož roku také Virgil Ivan Grissom. O nekolik mesícu pozdeji konecne prišel velký den Johna Herschela Glenna.
Riziko nešlo odhadnout
Raketa Atlas s lodí Friendship 7 stála na plošine pripravená již 20. prosince 1961, ovšem její vypuštení muselo být kvuli nejruznejším technickým závadám celkem desetkrát odloženo. Vyšlo to až na jedenáctý pokus dne 20. února 1962, ovšem komplikace pokracovaly i behem samotné mise.
Navedení na obežnou dráhu probehlo až na zvýšenou teplotu v kabine bez potíží a pozemnímu rídícímu stredisku Glenn hlásil, že je vše v porádku. Jenomže již pri prvním obletu naší planety došlo k necemu, co nikdo nepredpokládal – k cástecnému uvolnení ochranného tepelného štítu. Nepríznivou zprávu vedci a inženýri pracující na projektu Mercury radeji americkému astronautovi nesdelili a usilovne se snažili vymyslet nejaké rešení. Nakonec dospeli k záveru, že pred návratem Friendship 7 nesmí dojít k odhození brzdících raket, ukotvených k lodi tremi lany, která zároven obepínala i tepelný štít. Pokud zustanou na svém míste, mela by krytu zajistit dostatecnou oporu. Nikdo však nedokázal odhadnout, jaké nebezpecí mohou brzdící rakety znamenat pro lod pri jejím zpátecním pruletu atmosférou, protože s jejich odhozením se pocítalo pred sestupem.
Prechod na rucní rízení
K problémum se štítem se navíc behem druhého a tretího obletu Zeme pridala také závada na automatickém stabilizacním zarízení a došlo rovnež k dalšímu zvýšení teploty v kabine na 41 stupnu Celsia.
Glenn se musel soustredit na rucní stabilizaci a z plánu, který mu urcili vedci, nesplnil témer nic. Mel až príliš mnoho práce s ovládáním lodi, než aby se zabýval fotografováním v infracervené a ultrafialové oblasti spektra nebo nejruznejšími pozorováními a také konzumací potravy. Myšlenka na jídlo byla v danou chvíli asi tím posledním, na co by pomyslel.
O nejvážnejší závade se štítem se však dozvedel od rídícího strediska teprve krátce pred zahájením sestupu. Technici mu podrobne vysvetlili, co se ve skutecnosti stalo, a doporucili, aby po ukoncení brzdného manévru neodhazoval pred vstupem do atmosféry vypálené brzdící rakety.
Nejhorší chvíle letu
Astronaut si byl jasne vedom vážnosti nastalé situace, ale nemel jinou možnost než riskovat a rídit se radou inženýru. Záverecnou fázi letu tak krome horka doprovodila rudá záre horících zbytku brzdících trysek.
„Bylo mi jasné, že neco se trhá na okraji kabiny. Rozžhavené sedmi a osmipalcové kousky kovu svištely kolem okénka lodi. Snažil jsem se sedet bez hnutí, abych uvolnoval co nejméne dodatecného tepla z vlastního tela, a potil se odshora až dolu. Když jsem spatril kusy brzdících raket, napadlo me, zda se ten ochranný beryliový štít prece jen nepoškodil,“ vzpomínal Glenn na nejhorší moment letu.
Návrat do vesmíru
Pocity tísne a strachu však brzy vystrídalo opojení ze slávy a uznání, které se odvážnému dobyvateli vesmíru dostalo v míre vskutku vrchovaté. Ihned po úspešném pristání lodi Friendship 7 na morskou hladinu se dockal povýšení na plukovníka a byl prohlášen za národního hrdinu USA.
V roce 1964 odešel z NASA, aby se mohl venovat politické kariére, ovšem na kosmos nikdy zcela nezanevrel. Zpátky do mezihvezdného prostoru se podíval ješte jednou v roce 1998, tentokrát již jako clen posádky letu STS-95. Ve svých 77 letech studoval na palube raketoplánu Discovery vliv mikrogravitace na proces stárnutí.