Náš ivot je plný predvídatelnýchudálostí, ale obcas se o své místo na slunci hlásí i události,které se nedají cekat, nemueme se na ne pripravit anedokáeme je ani ovlivnit. Jako treba smrt otce a syna pridvou dopravních nehodách, mezi nimi uplynul víc ne rokcasu. Náhodou ale oba zemreli rukou toho samého ridice. Jako vše, co si lidé neumejí vysvetlit, se i náhody stalypredmetem vedeckého bádání. Jak a proc dochází ke zretezeníudálostí, které by v tomto poradí a ve vzájemné souvislosti vlastnevubec nemely nastat? Za odhalováním tohoto tajemství se kromeseriózních psychologu, matematiku ci fyziku vydaly i nespocetnézástupy parapsychologu, príznivcu okultních ved a médiívšeho druhu. Poznat zákonitosti náhody se však dosudnepodarilo nikomu. Ani náhodou… Smrt v zatácce Bylo casné chladné ráno 24. ledna 2003. Ctyricetiletý montérManfred B. z bavorského Arnstorfu se jako kadý den vydal dopráce. Na okresní silnici spojující mesta Mariakirchen aPfarrkirchen však náhle ztratil vládu nad dodávkou, vjel doprotismeru a narazil do protijedoucího školního autobusu.Zatímco jeho ridic spolu s devatenácti školáky vyvázl bezvetších zranení, montérovi u nebylo pomoci: privolanýlékar konstatoval ji pouze smrt. Neštestí takového rozsahu by samo o sobe stacilo, aby maléospalé mestecko obrátilo vzhuru nohama. Prípad Manfreda B. byl alemnohem desivejší. Ve stejné zatácce pouhého puldruhého rokupredtím skoncil ivot Manfredova šestnáctiletého syna.Stejne jako jeho otec i on z neznámých prícin nezvládl rízení a sesvým mopedem vjel do protismeru, kde se srazil s autobusem, kterýtehdy vezl delníky do továrny BMW v nedalekém Dingolfingu. Kadého v tuto chvíli napadne: to byla opravdu neuveritelnánáhoda. Jenome podivné shody okolností ješte nekoncí.V obou prípadech toti sedel za volantem autobusu stejnýridic. Dvojnásobný svedek Podobné zprávy obcas pricházejí z ruzných koutu sveta. Smulu, kterásnad u za náhodu ani povaována být nemue, melnapríklad jistý taxikár na Bermudských ostrovech. Pri dopravnínehode smrtelne zranil mue jedoucího na mopedu. K srácenedošlo jeho vinou, a tak mohl ve své profesi pokracovat.Presne o rok pozdeji se však na stejném míste opet stretl sridicem mopedu, kterým nebyl nikdo jiný ne bratr obetipredchozí sráky. A také zde mueme pridat jednunevysvetlitelnou podrobnost na záver: v obou prípadech taxikár vezlstejného pasaéra. Existují tedy náhody, nebo se za nimi skrývá pusobení sil, onich zatím nemáme ani tušení? Švýcarskýpsycholog Carl Gustav Jung zavedl pojem synchronicita, který chápaljako nám doposud nesrozumitelné souvislosti mezi událostmi, kteréspolu nijak fyzikálne nesouvisejí. Junguv predchudce, nemeckýfilozof Arthur Schopenhauer, mel pro takové prípady vlastníoznacení koincidence. Definoval ji jako soubený výskyt deju,které spolu kauzálne nesouvisejí. „Události probíhají vparalelních drahách. Stejná príhoda je clánkem nekolikaodlišných retezcu a osudy dvou lidí se tak nevyhnutelneprotnou,“ vysvetloval Schopenhauer. Univerzální princip Teorie nemeckého filozofa inspirovala na prelomu 19. a 20. stoletívídenského biologa Paula Kammerera, který si dokonce vedl deníkkoincidencí. Na lavicce v parku si zapisoval podrobnosti okolemjdoucích, z nich pak vyvodil, e urcité rysy lidíse casto opakovaly. Prošel-li kolem napríklad mu splnovousem, vzápetí se objevilo hned nekolik podobných. Badateldošel k presvedcení, e takové série jsou projevem námnepochopitelných kosmických zákonitostí, z nich aledokáeme spatrit pouze tyto nevýznamné detaily. Kammererovo sledování procházejících se obcanu pusobí monáponekud potrhle, avšak jeho závery nemueme jenom takodbýt mávnutím rukou. Nemecký fyzik první poloviny dvacátéhostoletí Wolfgang Pauli na jeho výzkumy navázal a prohlásil, ekoincidence jsou projevy jakéhosi univerzálního principu, kterýpusobí zcela nezávisle na nám známých fyzikálních zákonech. Pokud opravdu existuje zvláštní síla, která ovládánaše ivoty i celý vesmír, potom mueme snadnovysvetlit také nekteré paranormální jevy. Jasnovidectví citelepatie mohou být pouze nahlédnutím do tajemství kosmickéhozákona náhody.
|