VYPRAVOVÁNÍ O MÍSTE I O KEŠCE

Javorická vrchovina byla se svou hradbou nedozírných hvozdu odpradávna krajem zaslíbeným myslivosti. Smrciny oplývaly stády vysoké zvere a v údolích se klikatily prasecí ochozy. Lovci si usmyslili, že v lesích postaví chatu. Tedy spís chaticku, skromný srub v samém srdci hvozdu. Pojmenovali jej „Lovu zdar!“.

Výber místa na križovatce lesních stezek nebyl tak docela nejštastnejší. Revír tu nemeli jen lovci, poblíž chaty mel pelech i lesní rarach. Vlastne rarášek, docela mrnavý legracní diblík.

Tenhle rarášek nebyl žádné záludné strašidlo. Spíš takový hracicka a šprýmar. Za úplnku se pyšne producíroval po polesí v prestrojení za stríbrného jelena. Byl takový fešák,že se za ním táhly všechny lane z okolí. To pak lovci vedeli, že budou mít dobrý lov. Potom v chate dlouho do noci zapíjeli svou korist.

Nekdy dost prebrali, a to s nimi rarášek zažíval nejvetší švandu. Pridával se k veselí a hrál s lovci na honenou. Pro tuhle príležitost na sebe s oblibou bral podobu ohnivého kance. To vám byla švanda!

Obcas si však z nimrodu tropil jinací šoufky. Krepcil mezi stromy, tokal jako bláznivý tetrev, výskal jako meluzína, prskal jako povetron a z plna hrdla volal „Lovu zdarrr!“. Pokaždé tím vyplašil všechnu havet v okolí.

Když strašidlo takhle dovádelo, vedeli lovci, že chytí v lese leda rýmu. Protože však meli les rádi, respektovali i vrtochy jeho prízraku. Tak vedle sebe dlouhá léta žila celá tahle sber - zver, lovci i rarášek.

Až jednou se stala nemilá vec. Na lov vyrazil mladý myslivecký facír Anton. Tenhle Anton se široko daleko tešil povesti ostrostrelce, který nikdy nemine. Nebyl zvyklý opouštet honitbu bez koristi. Jenže to nemohl náš rarášek vedet, takže opet rozehrál svou vrtošivou hru.

Zatracenej rarach, prece mi nepokazí lov, pomyslil si sebevedomý mládenec. Zacílil jednušku pod sloupový buk, kde zahlédl raráškova svetla, a vypálil. Pošetilec! Copak to jde, aby se kdejaký frajírek strefoval do pocestného lesního strašidla? Není možná! Žádný div, že se chasník mýlil. Broky neškodne rozcísly houští a raráškuv smích už se ozýval kdesi za mysliveckovými zády.

Jeho „Lovu zdarrr“ mladíkovi znelo jako nejaká kletba. A skutecne, myslivec byl od té chvíle docista prokletý. Jeho presná muška byla tatam, neulovil už ani koroptvicku, ba ani vrata od stodoly by netrefil. Mohl být rád, že trefil aspon z lesa domu.

 Od toho dne se prestalo lovcum v raráškove revíru darit. Ješte dlouho po té príhode si nejvytrvalejší myslivci dávali dostavenícko ve své milované boude. Uražené strašidýlko jim však odhánelo všechnu zver. V chate zacalo být smutno a nakonec prestala sloužit svému úcelu.

Její veranda se na dlouhá léta stala místem odpocinku znavených tuláku. Letos však chajda dosloužila docista. Na jejím míste lesníci postavili krásný nový srub. Mezi ctyrmi stenami útulného útulku mohou pocestní preckat i tu nejvetší slotu, jaká je v nejvyšších partiích Vysociny muže prekvapit.

Ale co se stalo s raráškem? Zustal ve svém revíru, ale bez nimrodu mu zacalo být docela smutno. Kolikrát si ríkal, zda to tenkrát s tím strašením neprehnal.

Tak jsme ho potkali i my. Zrovna pršelo a smutné strašidýlko se choulilo pod nedalekým stromem jako hromádka neštestí.

„Na koho ted mám volat své ,lovu zdarrr!´ ?“ fnukal rarášek. A tu nás to napadlo. Krabici jsme meli v batohu, sešítek s tužkou se také našel, a tak byl nový poklad na svete.

Rarášek jej hlídá pred pytlacícími mudly a teší se, až jej prijdou navštívit noví lovci. Tentokrát beze zbraní…

LOVU ZDAR!

P.S.:  

A ješte jedna vec - náš lesní rarášek nemá jméno! Bude rád, když mu nejaké pekné vymyslíte. Své návrhy mužete psát do logu. Kdo ví, treba vynálezce nejhezcího jména vyhraje svého osobního raracha.

JAK SE TAM DOSTANU?

·         Poklad je v bezprostredním okolí krížení zelené a žluté turistické znacky. Cyklisté a pešáci se tak po pohodlných cestách dostanou až na místo.

·        Kocí motorizovaných kocáru mohou svá sprežení odstavit treba na doporuceném plácku pri silnici z Horních Dubenek do Nové Vsi. Do revíru lesního raracha je to odsud jen o píd dále než dva kilometry. Zkrátka nenárocný špacír pekným lesem, který díky zpevneným cestám zvládnou i trochu akcnejší rodice s kocárkem.

·        Doporucujeme respektovat zákaz vjezdu do lesa. Lesní rarach nemá líté drajvinkáre v lásce, a tak by na ne mohl hned seslat trest v podobe zamcené závory na zpátecní ceste.

·        Milovníci pešího toulání mohou zaparkovat vuz poblíž Velkého Parezitého rybníka a udelat si výlet srdcem Javorické vrchoviny po zelené a žluté turistické znacce. Krome cache „LOVU ZDAR!“ jim jedenáctikilometrovou cestu zpríjemní i další poklady, treba kratická multinka „GC1FC92“, tradicka „GCY79X“ ci nenárocná mysterka „GC172F6“ náležící k pekné husitské sérii s grandiózním finále v „GC1B3Y6“.