Keš je zahrnuta do série virtuálních keší, které se věnují ztraceným, změněným nebo zapomenutým místům tohoto krásného města. Virtuální je proto, že většina míst se nachází v poměrně frekventovaném městském provozu a keš by se Vám nejen špatně lovila, ale její existence by byla permanentně v ohrožení. Hlavně ale jejím posláním není, abyste koukali po nějaké mikrokrabičce, ale abyste koukali hlavně okolo sebe.

Vaším úkolem je dostavit se na místo a mít sebou staré fotografie z listingu. Buďto si je přinést v hlavě (kdo má pamatováka), nebo v jiném inteligentním zařízení. Druhým úkolem bude na chvilku tady „vypnout“ a zkusit zapomenout na to, co vidíte a jak to vypadá teď, a představit si okolí kolem Vás tak, jak to vypadalo kdysi. Prostě se přenést v čase a zapojit na chviličku svoji fantazii. Uvědomit si ten rozdíl mezi „včera a dnes“ a chvilku to porovnávat. Toť vše, keš tímto splnila svůj účel.

 Budějovická třída.

Je dlouhá cca 1200 metrů a už od samého počátku to byla a je nejdůležitější dopravní tepnou města. A to i přes později vybudovaný obchvat Tábora i ještě později vybudovanou dálnici východně od města. Tím pádem nemá tato komunikace příliš šancí na to být hezká a také hezká není. Charakterizovat by se dala jako dvou až tří až čtyřproudovka uzavřená do zděného koryta nehezkých činžáků. Vyrazit si sem na nedělní procházku po kachně, knedlíkách a zelí je téměř nepředstavitelné.

Ovšem né vždy tomu tak bylo. Na přiložených fotografiích je vidět, že v dobách minimálního a často i čtvernohého provozu byla tato ulice bohatá na malé sympatické domečky, různé krámečky a zelení se zde rozhodně nešetřilo. Záběry z dob, kdy tu rostly huňaté stromy, dnes vypadají naprosto neuvěřitelně. Pak se situace z tohoto titulu už jen zhoršovala. (Pamatuji si, že například ještě v osmdesátých letech, kdy se topilo hlavně uhlím, ovzduší na Budějovické třídě připomínalo staré Kladno a v ulici se válela typická uhelná vůně. Okna byla permanentně zavřena (což jsou i dnes) a na parapetu by nepřežil ani tchýnin jazyk.)

Pokud jde o "včera a dnes", významné stavby v této oblasti v podstatě zůstaly zachovány tak, jak byly, takže největší změna je patrná pouze tam, kde malé stavby už nejsou a kde stojí něco většího.

Pojmenovávání a přejmenovávání již pojmenovaného je český národní zvyk. I tato ulice nebo, chcete-li, třída si tím prošla také. Nejprve to byla pouhá Budějovická silnice, která vedla z Tábora na jih po jakémsi hřbetu mezi nádrží Jordán a udolím Lužnice. V tomto prostoru se roku 1872 začalo stavět tzv. Nové město a okolo silnice vyrůstaly budovy městské i soukromé. V roce 1918 už byla pojmenována Wilsonovou třídou, v roce 1939 přejmenována na Budweiser Strasse, po roce 1945 byl opět vrácen název Wilsonova, který vydržel jen nějaký ten rok a máme tu Gottwaldovu třídu na téměř 40 let. Po roce 1989 se její název vrátil na dnešní Budějovickou třídu (nebo ulici).

(Pro mě byla v mládí nejzajímavějším místem na budvajsce kamenná zeď naproti poliklinice vlevo k sokolovně. Obrovskými bílými písmeny na ní bylo napsáno „иди домой“. Nápis vznikl zřejmě v roce 1968 a musel být adresován vojákům okupačních armád. Při každé jízdě okolo jsem čekal, že ho nechaj příslušné orgány smazat (možná i mazán byl), ale pokaždé byl tam... Je zajímavé, že přežil na zdi nejen celou normalizaci a vydržel až do roku 1989, ale byl tam i dlouhé roky po tom. Přestal být patrný až celkem nedávno, ovšem zbytky nápisu lze ještě odhalit i dnes.)

Nejokatější stavbou na „Budvajsce“ je Poliklinika, ke které Vás zavedly souřadnice. Kdysi to bývala Všeobecná veřejná městská nemocnice.  Postavíte-li se na chodník, který vede okolo ní, uvidíte na nebi obrovský kalich na Chrámu sboru božích bojovníků z let 1938-39. Nedá se přehlédnout. Vydáte-li se k němu (nezapomeňte přejít u polikliniky na druhou stranu, ale opatrně), dojdete k autoprovozovně, kde byly kdysi „garage“. Ze štítu budovy vyjíždí nádherná kamenná pragovka. Kupodivu tato reklama přežila do dnešní doby.

Uznání logu. Keš je příšerně jednoduchá. Abyste ale neřekli, že máte bodík úplně „zadara“, protože místo znáte, tak na co se tam vláčet, a nebo tam tudy za rok pojedete, a pak se kouknete z auta, podmínkou k uznání logu bude Vaše fotografie tohoto místa. Nejlépe v provedení „navigace a v pozadí typický objekt“ nebo něco na ten způsob. Tu připojíte k Vašemu logu.

Vaším úkolem bude autíčko vyjíždějící i s řidičem ze zdi vyfotit a to z jeho levé strany tak, aby nebylo vidět jméno autora díla, které se nachází nahoře vpravo od něj. 

Né každý je ale fotografem. Pokud je to i Váš případ, vpravo od autíčka je nahoře jméno mistra, který tuto reklamu dělal. Toto jméno mi pošlete na profil a Váš log bude uznán i bez focení. V obou případech (fotečka nebo jméno) můžete logovat nález keše hned a nemusíte čekat na odsouhlasení. Ozvu se, až „kdyby něco nesedělo…“.

Pozn.: Fotku přiložíte ke svému logu tak, že zalogujete nález a odešlete ho. Pak se k němu vrátíte a u Vašeho logu zvolíte možnost "Přidat obrázek". Obrázků tam můžete nalupat víc, ale nesmí být větší než 150 kB, jinak Vám to vynadá.

Děkuji úžasnému archívu Šechtl&Voseček za zdroj informací. Vám děkuji za návštěvu keše. Vix.Lajvant

FTF

Tak ač tady každý všední den jezdím ráno naštvaný do práce a večer plný rozporuplných pocitů z národa českého domu, tak né a né zde přibrzdit.. Možná je to dáno tím, že ráno jezdím pozdě :-D a večer už chvátám domu (klasický čecháček, navíc nic moc z toho).

Znám fotky z muzea ŠaV, ale nějak mi unikly fotografie Budějické.. Bože ta byla krásná.. V dnešní době je to hnus, nebezpečné a za trest.. Nebýt dnešní doby, tak bych asi nelogoval ulovenou vitruální keš, ale nebylo tehdá krásně? 

Objekt, zmíněný pro splnění úkolu mě ležel v hlavě delší dobu, chtěl jsem jej zpracovat pro GC.com, ale jelikož jsem udělal keš pro Synagogu a tam jsem jak pako lítal neustále měnit logbooky, tak jsem jí pustil.. Z téhož důvodu jsem keš už potom neudělal zde...

Autorovi děkuji za další virtkuBy byl čer, abychom OC nerozhýbali