Keš je zahrnuta do série virtuálních keší, které se věnují ztraceným, změněným nebo zapomenutým místům tohoto krásného města. Virtuální je proto, že většina míst se nachází v poměrně frekventovaném městském provozu a keš by se Vám nejen špatně lovila, ale její existence by byla permanentně v ohrožení. Hlavně ale jejím posláním není, abyste koukali po nějaké mikrokrabičce, ale abyste koukali hlavně okolo sebe.

Vaším úkolem je dostavit se na místo a mít sebou staré fotografie z listingu. Buďto si je přinést v hlavě (kdo má pamatováka), nebo v jiném inteligentním zařízení. Druhým úkolem bude na chvilku tady „vypnout“ a zkusit zapomenout na to, co vidíte a jak to vypadá teď, a představit si okolí kolem Vás tak, jak to vypadalo kdysi. Prostě se přenést v čase a zapojit na chviličku svoji fantazii. Uvědomit si ten rozdíl mezi „včera a dnes“ a chvilku to porovnávat. Toť vše, keš tímto splnila svůj účel.

 Pražské sídliště.

Pražské sídliště neboli „Pražák“ bylo svého času jedním z nejhezčích sídlišť v republice a dokonce v jedné době i nejzelenějším sídlištěm Jihočeského kraje. Je postaveno takříkajíc na zelené louce a z dnešního pohledu i velice velkoryse, protože místem mezi domy pro odpočinek a vyblbnutí dětí se zde tenkrát rozhodně nešetřilo. Mezi paneláky, které jsou poměrně daleko od sebe, je spousta trávníků, jehličnanů i listnáčů a laviček, stejně jako dětských hřišť a prolejzaček. To takové sídliště Nad Lužnicí na jižním okraji Tábora, kterému táboráci říkají „Sojčák“ nebo už i „Chánov“, bylo později stavěno mnohem úsporněji a prioritou bylo, aby se vešlo co nejvíc lidí na co nejmenší prostor. „Pražáku“ se "Sojčák" nemůže v tomto ohledu absolutně rovnat.

Nutnost postavit nové bytové domy v Táboře vystala koncem padesátých let, kdy se Tábor stal sídlem velitelství Západního vojenského okruhu a do města přibyla řada vojáků i se svými rodinami. Tím došlo k podstatnému rozšíření stávající posádky a bylo třeba pro tyto nové táborské občany zajistit nejen bydlení, ale vše, co k bydlení patří. V prostoru mezi kasárnami postavenými začátkem třicátých let a obcí Klokoty tedy začalo v šedesátých letech minulého století severně od silnice na Písek vyrůstat moderní sídliště s veškerou občanskou vybaveností. Jeho základní výstavba byla dokončena v roce 1968, pokračovala až do let osmdesátých a po zbourání části kasáren zřejmě bude pokračovat dál. Byly postaveny paneláky, školy, školky, pošta, výměníky, inženýrské sítě, obchody, garáže, kulturní zařízení, restaurace, zimní stadion, Zlatá svíčka (komplex se samoobsluhou, restaurací, kadeřnictvím, buffetem a dalšími několika prodejnami pod jednou střechou) a další budovy, včetně oděvní továrny Otavan. Zkuste si podobný projekt určený pro lidi a jejich žití představit dneska. (Za městem máme pár metrů dálnice a ta by mohla vyprávět). 

Pražské sídliště je městem neustále opravováno a udržováno v pěkném stavu a nutno říci, že se to táborským radním docela úspěšně daří. Na zateplené paneláky je pěkný pohled, místo nudné předlistopadové šedi hrají veselými barvami, zeleň okolo nich je neustále ošetřována, budují se nové chodníky, opravují staré, a obrovskou jedničku zasluhuje i park u popraviště, kde byla vybudována velká odpočinková zóna pro juniory i seniory. Změna politických poměrů ovšem přinesla kromě krásných fasád i jev, který i tomuto sídlišti na kráse ubírá. Přítomnost občanů, které vyplodila až současná doba a rozmístila je s jejich osudy kolem popelnic a supermarketů. Kravál, špína, drogy a alkoholem podpořené žádosti o peníze jsou jevy, na které si pamětníci „starého“ sídliště jen těžko zvykají. Trpí tím především okolí Zlaté svíčky a nedaleký park. Na druhou stranu, jak prohlásil jeden z radních na schůzi občanů, i tito lidé patří ke koloritu města. (Zřejmě nemá tento kolorit u svého baráku.)

Po převratu v roce 1989 bylo moderní takovéto paneláky, jako charakteristické stavby minulého režimu, zesměšňovat (zvláště ze strany politiků, z nichž revoluce udělala majitele restituovaných nemovitostí) a dštít na „králíkárny“ oheň a síru. Ovšem ve své době tyto domy zabezpečily v relativně krátkém čase velice slušné bydlení statisícům rodin v celé republice a statisíce lidí v těchto stavbách stále ještě bydlí. Svůj účel tedy "králíkárny" splnily a plní ho dál.

Proč je keš věnovaná sídlišti ? Opravdu nejsem žádným extra velkým fandou jakýchkoliv sídlišť (a dokonce ani extra malým fandou) a mnohem bližší je mi bydlení typu „na samotě u lesa“ nebo „chata v jezerní kotlině“, ale k založení sídlištní virtuálky mě přimělo seznámení se s výše uvedenou fotografií, která mě zaujala. Rozdíl mezi táborským „včera a dnes“ je tu obrovský.

Uznání logu. Keš je příšerně jednoduchá. Abyste ale neřekli, že máte bodík úplně „zadara“, protože místo znáte, tak na co se tam vláčet, a nebo tam tudy za rok pojedete, a pak se kouknete z auta, podmínkou k uznání logu bude Vaše fotografie tohoto místa. Nejlépe v provedení „navigace a v pozadí typický objekt“ nebo něco na ten způsob. Tu připojíte k Vašemu logu.

Vaším úkolem bude dostavit se na sídliště a vyfotit jeho nejvyšší budovu, která byla postavena začátkem sedmdesátých let. Je těžké ji přehlédnout, protože má třináct pater. (Chtělo by se mi napsat něco o nejvyšším "mrakodrapu" široko daleko, ale nebyla by to pravda. Třináctipatrák byl postaven už v létech šedesátejch v nedalekým Sezimově Ústí a prvenství tedy patří sezimáckejm. Jako malej kluk jsem tam chodil za kamarádem a pohled z tý vejšky byl něco naprosto neuvěřitelnýho, stejně jako další atrakce - skoro minutová jízda výtahem - kterou definitivně ukončilo až seznámení se s domovnicí a jejím smetákem.)

Né každý je ale fotografem. Pokud je to i Váš případ, dostavte se na výchozí souřadnice a přes silnici jukněte na dům s popisným číslem, které mi stačí poslat na profil. Váš log tím bude uznán i bez focení. V obou případech (fotečka nebo číslo) můžete logovat nález keše hned a nemusíte čekat na odsouhlasení. Ozvu se, až „kdyby něco nesedělo…“.

Pozn.: Fotku přiložíte ke svému logu tak, že zalogujete nález a odešlete ho. Pak se k němu vrátíte a u Vašeho logu zvolíte možnost "Přidat obrázek". Obrázků tam můžete nalupat víc, ale nesmí být větší než 150 kB, jinak Vám to vynadá.

Děkuji úžasnému archívu Šechtl&Voseček za zdroj informací. Vám děkuji za návštěvu keše. Vix.Lajvant

Ahoj Milane. Gratuluju k "lovu". Pokud jde o rozdíl mezi sídlištěm Náchodským a Pražským, taky jsem tomu nechápalale kdysi mi to jeden šibal vysvětlil naprosto logicky. Náchoský sídliště je u silnice na Prahu a Pražský je u silnice na Písek. Chachá... Tož sa maj

FTF :-)

Na tuto "keš" jsem přišel den po publikaci. Včera jsem nestíhal, ale dnes jsem byl poblíž, tak jsem se zastavilUpřímně dlouho, dlouho mi trvalo, než jsem zjistil, co je "náchodské" a co je "pražák"... Neustále se mi tyto čtvrtě pletly. 

Nejlépe jsem tyto čtvrtě poznal když jsem dělal tři roky na poště... Byť jsem sem jezdil jen výjímečně, tak si ještě pár ulic pamatuji a i když slyším nějaké to čp, tak se občas chytnu...

Přiložené fotografie jsou krásné. Je mi jasné, že všude byla nejprve louka, než vytrostli baráky, ale když je to takto nedavno.... :-)

Děkuji za další krásnou virtku