Cache se nachází poblíž železnicní zastávky Spálenec. Ona kouzelná vyhybka se ukazovala mezi zastávkou a mostem pres reku Blanici.V techto místech bývala trat vedoucí do Arnoštova pro prepravu vyteženého dreva. Cache není z bezpecnostních duvodu umístena na železnicním náspu, pro její nalezení NENÍ nutné chodit po kolejích!!
The cache is situated near the railway stop called Spalenec. The magic switch is occured between the train stop and the bridge over the Blanice river. There was situated the track to Arnostov there, for a transport of wood. Do not look for the cache on the railway embankment, it is not necessarily and safe!!

Osada Spálenec byla založena nekdy v 16. století. Hlavní obživou byla težba pro sklárny v sousedním Arnoštove. Koncem války zde žilo více jak 500 obyvatel. Po odsunu nemeckého obyvatelstva se však nedarilo tento zapadlý kout znovu osídlit a tak postupem casu docházelo k demolici domu. V soucasné dobe je zde je nekolik puvodních stavení, které slouží zejména k rekreaci.

Settlement of Spalenec was found in the 16. century. Main living was mining of wood for near glass works on Arnostov. There was over 500 people living here after finishing The Second World War. This village stayed empty after displacement of German population. At the present we can find there several original houses, now using for recreation.
Cerpáno z / Source http://mujweb.cz/Zabava/Spalenec/Spalec.html

O bludné výhybce (Pohádky ze šumavských lokálek, Roman Kozák)
Tak, jako existuje bludný koren, existuje i bludný pražec. Když na nej i zkušený pochuzkár pri prohlídce trati šlápne, znamená to pro neho jistojiste smulu. Než dojde do stanice, urcite si cestou podvrkne nohu nebo ho prepadne taková mlha, že pred sebe nevidí ani na délku paže.
Ale bludný pražec není nic proti bludné výhybce! Také vám pri tech dvou slovech behá mráz po zádech? Není divu, bludná výhybka je postrachem všech železnicáru ze Šumavy. Objevuje se znicehonic v koleji vždycky v noci a to nejcasteji kdesi u Spálence. Už ten pochmurný název nevestí nic dobrého.
Divíte se, jak se muže taková výhybka jen tak z cista jasna zjevit v koleji, a pak zase beze stopy zmizet? Inu, cáry a kouzla jsou vždycky záhadná.

Nejcasteji za vetrných nocí to vždycky takhle vlakem najednou cuklo do strany, a než se kdo vzpamatoval, jela mašinka po koleji, kterou nikdo neznal. V tráve byly kolejnice sotva videt a mírily rovnou do toho nejcernejšího lesa.
Pan strojvudce se bál, že tajemná trat zavede vlak do horoucích pekel. Bál se, bál, ale správný železnicár svuj vlak neopustí. A tak jen vystrašene hledel do tmy a každou vetev, která se otrela o mašinku, hned považoval za pekelníkuv spár.
A pak najednou vlak zastavil. Kdosi neznámý a neviditelný mašinku vypráhl a pripojil ji k nákladním vagónum plným dreva. Skucením vetru pronikl ostrý hvizd a temnotou bliklo bledé svetlo.
Znamení strídalo znamení a mašinka musela posunovat. Nemohla si odpocinout ani na chvilenku. Hned s naloženými vagóny sem, hned s prázdnými vagóny tam, sunout, tlacit, popotáhnout – a tak porád dokola. Mašinka funela a hekala, ale pokyny ze tmy neustávaly.
Teprve, když jí docházelo uhlí i voda, zavedlo ji svetlo zpet k jejím vagónkum. Pak všechny zvuky v okolí ustaly a mašinka se odvážila opatrne couvat ke své trati.
Couvala, couvala a bála se dalšího prekvapení. Dockala se ho – avšak príjemného. Bludné výhybky si všimnout nestacila, ale pojednou stála na trati, kterou znala jako svuj tendr.
Unavená, zaprášená a porád ješte vylekaná mašinka šetrila posledními zbytky páry a pomalu táhla svuj zpoždený vlak na konecnou. Nárazníky mela celé otlucené a také kola mela nadmíru ošoupána. Jak mašinka, tak pan strojvudce se báli, že budou prísne potrestáni za tak veliké zpoždení.
„Urcite nám nikdo neuverí, co jsme zažili,“ ríkali si v duchu. Avšak príjezd do stanice byl pro mašinku ješte vetším prekvapením, než pulnocní dobrodružství. Prijela do stanice vcas!
Pan strojvudce zmatene vyprável, co jeho vlak potkalo, ale všichni ho meli za vtipálka. Až starý pan prednosta, tehdy již v duchodu, jeho vydešenému vyprávení ochotne naslouchal!
„Tak bludná výhybka, ríkáte? U Spálence, že ano? Jo, jo, vy cerchmanti! To já vím, že si nevymýšlíte!“ uculoval se starý pán pod vousy. „A taky vím, proc se vám ta vec prihodila!“ rekl náhle prísne.
Ted zase nerozumeli ani pan strojvudce ani mašinka.
„Jak to, že to víte, pane prednosto? My až do dnešní noci mysleli, že všechny ty reci o bludné výhybce jsou jen povesti ke strašení malých motorácku,“ divili se oba.
„Inu, vím, jak se veci mají,“ utrousil starý prednosta. „A vy, když si vzpomenete, co jste nekdy nedávno provedli behem jízdy za lotrovinu, vy to prijdete také. Víc vám nepovím,“ pravil pan prednosta a napil se z hrnku bílého kafe. „A jestli si svoji chybu neuvedomíte, tak na bludnou výhybku mužete najet klidne znovu! Treba už príští noc!“
S temito slovy zanechal starý pan prednosta zkoprnelého pana strojvudce a unavenou mašinku na koleji a odešel domu.

Že je to divný konec vyprávení? I kdepak, není. Já jsem za starým panem prednostou zašel a on mi pro vám záhadu bludné výhybky prozradil.
Veci se mají tak, že v lese u Spálence prebývá prastarý železnicárský skrítek Vechtrovník. Vidí odtud na všechny šumavské lokálky a když zpozoruje, že nekterý pan strojvudce z vlastní nedbalosti zpozdil vlak, nebo jak si nekterá mašinka nedala pozor a vyšplíchla olej z ložisek prímo do potucku vedle trate, skrítek Vechtrovník spravedlive zasáhne.
Pocká si, až se takový pan strojvudce s takovou mašinkou sejdou na jednom vlaku a pak jim podstrcí do cesty bludnou výhybku. Ta vlak zavede na tajemnou lesní trat a tam musí mašinka posunovat vagóny se drevem celou noc až do úmoru. A pan strojvudce se celou tu dobu trese strachy z následku opoždení, protože zpozdit vlak je pro železnicáre ta nejvetší ostuda vubec.
Ale jak se to nakonec s zpoždením – opet díky carovnému zásahu železnicárského skrítka – má, to už víte.
Tohle všechno mi povedel starý pan prednosta. Takže ted už víte, že na každý špatný skutek prijde trest. Ale pozor: to neplatí jen pro mašinky a pro železnicáre!
A kdo z vás recem o tajemné lesní trati u Spálence neverí, at tam beží. Prekvapení ho nemine.

<p>S bandou dětí jsme ji našli velmi rychle podle vyšlapaných cestiček. Byla to naše úplně první keška. Děti měli radost z hraček. Podle historky o železničářském skřítkovi jsme hledali skřítka v lese a našli, dokonce jsme ho i vyfotili. 

<p>Jinak moc pěkná příroda, všem doporučujeme. 

13:25
Na tohle místo jsme se již dávno tešili - procházka z lesního parkovište u Zbytin CD. Naše rodina je totiž ajznbonácká. Vzali jsme sem cestou z dovolené i dedu a babicku, deda tady obcas jezdí jako strojvedoucí a chtel jsem umístit svuj TB Dedova mašinka - kam také jinam. Pohádku o výhybce jsme nastudovali - deda ji ješte nezažil, asi jezdí nacas :-)
GPS i letecká mapa ukazují jinam, tedy lépe receno na druhý breh, už jsme se lekli, že uplavala s velkou vodou... Ale z dálky geo spatreno :-)
Babicka nás poucila o zdejším výskytu perlorodky rícní, proto to chránené místo a zákaz vstupu do vody. Jinak Blanice tece i v Protivíne, proto se nám moc líbilo, díky.
IN: TB Dedova mašinka - miluje železnici, odznak CSSR, guma, mince do automatu
OUT: vodník, odrazka medvídek

PO OBJEVENI OPENCACHINGU ZPETNE LOGUJI - CO TO SCHVÁLNĚ UDĚLÁ?