Poutni misto Maria Hilf u Zlatych Hor
Místo zajímavé nejen po duchovní stránce, ale i svou dramatickou
historií a taky svým umístením v krásné krajine.
Roku 1647, údajne 18. cervence, pritáhla k mestu Zuckmantlu (dnes
Zlaté Hory) švédská vojska. Žena místního rezníka Anna
Tannheiserová, která cekala díte, utekla do bezpecí do hory zvané
Boží dar (Gottesgabe). Schovala se pod skálou, kde byla sice dobre
chránena, ale prišly na ni porodní bolesti. Proto úpenlive prosila
Boha o pomoc a Svatou Pannu o prímluvu.
Porodila zdravého syna Martina a dostala se s ním v porádku zpátky
do mesta. Z Martina Tannheisera se pak stal vážený muž a mestský
radní. Jeho dcera Dorota Weisová po jeho smrti splnila otcovu
poslední vuli. Nechala u malíre Šimona Schwarzera zhotovit obraz
Bohorodicky a roku 1718 zavesit na staré jedli, na míste, kde se
její otec narodil. Jedná se o kopii proslulé "pasovské " Madony s
dítetem od Lucase Cranacha.
Hned další rok se sem zacali scházet poutníci, ctitelé Panny
Marie. Za pár let tu vyrostla i kaplicka a objevila se první
zázracná uzdravení. Zápisy vyšetrující biskupské komise (tvorili ji
knez a dva lékari) svedcí o tom, že behem pomerne krátkého období
došlo nejméne k peti zázracným uzdravením.
Na prání verících Zuckmantlu biskupský úrad ve Vratislavi svolil,
aby byl obraz prenesen do farního kostela. To se stalo roku 1729.
Pro lesní kapli byla zhotovena další kopie.
V roce 1785, na základe osvícenecké reformy Josefa II. bylo
vrchností narízeno drevenou kapli zbourat. Ani odvolání obyvatel
Zuckmantlu podporené biskupstvím rozhodnutí nezmenilo, ale ke
zbourání kaple nedošlo. Nenašel se totiž nikdo, kdo by byl ochoten
státní príkaz splnit. Úrady sdelily, že k provedení príkazu bude
použito vojska, ale vzhledem k napoleonským válkám se nic
neudálo.
Roku 1819 bylo úredne povoleno kapli znovu otevrít.
Roku 1830 prišel do Zuckmantlu arciknez Philipp Dittrich, a protože
zástupy poutníku byly ohromné, prišel na myšlenku vybudovat na
míste již nedostacující kaple nový kostel.
Na otázku, kde k tomu vezme v chudém kraji potrebné peníze,
odpovedel: "Znám jednu Paní, která vlastní neocenitelné bohatství a
jejíž pomoci se nám urcite dostane. Tím spíše, že kostel bude urcen
k její oslave."
Tato duvera se ukázala jako správná. Když stavba vešla ve známost,
každý mariánský ctitel obetave prispíval vším, co bylo v jeho
silách. Bohatí dary, chudí vlastní prací. Zástupy poutníku vynášely
na stavenište cihly, písek a kamení.
Základní kámen byl položen roku 1834, vysvecen byl svátek Narození
Panny Marie 8. zárí 1841.
Kostel pritahoval stále více verících, z Cech i Polska. Postupne
tak byly vybudovány další cásti: Krížová cesta z Zuckmantlu,
Lurdská jeskyne, Svaté schody, Soudní brána, Úmrtní kaple,
Olivetská hora, kaple Poslední vecere, kaple Panny Marie a sv.
Antonína a posvátná studánka.
Svetové války se poutnímu místu vyhnuly, po nástupu KSC k moci a
zacátku represí vuci církvím byl konec budování a nastal pocátek
likvidace celého areálu. Zákaz konání poutí byl vydán roku 1955,
jako duvod bylo byly uvedeny dulní práce. Bylo však zjišteno, že
reditelství Rudných dolu o uzavrení poutního kostela a okolního
prostoru nežádalo. Dodnes je místo v bezpecné vzdálenosti od
jakékoliv dulní práce, šlo pouze o záminku ke zrušení poutí. O
tom, že šlo o naprosto vykonstruované duvody, svedcil i fakt, že
všem ostatním návštevníkum, náhodným rekreantum stejne jako detem
ze zlatohorské zotavovny nikdy nikdo v lesních toulkách po okolí
mariánské svatyne nezabranoval.
Nespravovaný majetek se stal tercem vandalu a zlodeju, jak tech
"nelegálních" tak i rozkrádacu se státním souhlasem; údajne se z
rozebraného materiálu postavila napr. cekárna autobusové zastávky.
V uvolnené situaci v roce 1968 se P.Metodej Necas pokusil za
podpory verících kostel opravit, jenže jejich snaha byla nakonec
marná. Opravy byly zákázány a 16.5.1973 okresní komise rozhodla o
demolici celého poutního místa. 24.11.1973 srovnala pozvaná
brnenská demolicní ceta areál se zemí. Zachovala se pouze Posvátná
Studánka, protože ležela dále od kostela. V roce 1990 vznikl z
iniciativy verících právní subjekt Sdružení pro obnovu poutního
místa. Projekty vypracovali ing.arch Tomáš Cernoušek a ing.
František Zajícek. S vlastní stavbou se zacalo v roce 1993 a již v
roce 1995 byl dostaven nový kostel, který byl 23.9. vysvecen
arcibiskupem mons. Janem Graubnerem. V roce 1996 byl dostaven
poutní dum, v roce 1997 ambity. Podobne jako první stavba byl
projekt financován pouze z daru tuzemských i zahranicních verících.
Zdroj informací:
mariahilf.hyperlink.cz
Umístení cache:
Cache je umístena v blízkosti areálu s kostelem P.Marie Pomocné,
ve snadno zdolatelném terénu, dostupná prakticky 24/7. Doprava je
možná autem, zaparkovat se dá necelých 100m od cache, s kocárkem se
dá dostat do blízkosti cca 10m
Doprava na poutní místo:
Autem na parkovište prímo k poutnímu místu, nebo pešky ze Zlatých
Hor, zdola od areálu Bohema (bývalé rekreacní stredisko NH) po
Krížové ceste. V dobe konání poutí pozor na zvýšené množsví
mudlokrestanuvíce
http://mariahilf.hyperlink.cz/Kalendar.htm
Pro geokrestany - kostel je vetšinou pres den otevren (i mimo mše)
|