Prosím, neodnášejte z cache trackovatelné předměty systému geocaching, pokud nemáte možnost zalogovat jejich převzetí na oficiálních stránkách geocaching.com! 

Děkuji za pochopení!

Cache byla již dříve publikována na stránkách geocaching.com, publikací na alternativním serveru ji chci zpřístupnit dalším nadšencům do hledání pokladů. Přeji šťastný lov!

Nejprve prinášeli v dlani
jedinou studánku,
dávali hvezdám pít.

(Jan Skácel)

Pryc jsou doby uctívání studánek, kdy lidé verili, že každá studánka má svoji vílu ochranitelku a v hlubinách ukrývá utopený poklad. I dnes se však mužete za takovým pokladem vydat. Kam? 

K prameni svaté Ludmily, jehož chladivá voda vyverá v lesích nedaleko pitoreskního mestecka Pocátky (nikoliv náhodou se puvod tohoto jména odvozuje od cetných okolních pramenu, tedy pocátku potucku, rícek a rek), aby od dávných dob poskytovala osvežení unaveným pocestným.

Jako vetšina studánek i zdejší pramen mel své legendy o divoženkách a jeho vode byla prisuzována neobycejná moc. Když sílící krestanství zahnalo vodní žínky hloubeji do hvozdu, nastoupila na jejich místo jiná žena – svatá Ludmila. Pramen si tak uchoval svoji výjimecnost a dokonce se mohl stát pro pocátecké poutním místem.

Dlouhá léta na tuto skutecnost upomínal svatý obrázek, zavešený nejdríve na strome, pozdeji na samostatném kulu. V nedávné dobe se dockalo okolí výveru nové podoby: nad pramenem vyrostl drevený altánek se skromným oltáríkem. Obrázek svetice tak získal strechu nad hlavou.

…………………………………………………………………………………………………..

Pri sbírání informací o studánce svaté Ludmily jsem se setkal i s následující povestí...

Kdysi prý žil v Rymberku (drívejší název Polesí) jistý habán (tímto slovem byli mimo jiné oznacování hrncíri, snad pro spojitost s habánskou keramikou). Lysý se jmenoval, ale cert ví, jak k tomu prízvisku prišel. Jistojiste nebyl plešatý, jak se ostatne brzy dozvíme. Krestním jménem byl Pepek a ve vesnici i nedalekém meste se tešil znacné oblibe. Vdecil za to dílem své šikovnosti a vetším dílem své dobrosrdecnosti.

Jak už se tak stává, má-li chlap srdce na správném míste, má obvykle ženu megeru. Tak i s hrncírem Lysým sdílela v nuzné chalupe pod lesem strechu mimo jedné rachytické kravky i urostlá Liduna, s níž se nebylo radno dostat se do krížku. Síly mela jak pár volu a pro ránu nešla daleko. I nejvilnejší kanci z okolí se strežili házet oci po jejích prebujelých vnadách. Nechteli dostat po ústech. Prese všechno hrncír Lysý svou ženu miloval. A že ji miloval doslova, povila mu Liduna jednoho léta dcerku, radost pohledet.

Jednou za bourky, bylo krátce po velikonocích, stanula na jejich prahu žebracka. Potulná ženština neupraveného vzhledu a nevábného zápachu, který by si nezadal s odérem Pitralonu. Netoužila po nicem než skýve suchého chleba a prístreší, v nemž by preckala ten necas. 

Liduna sice prekypovala silou, lec ženským sebevedomím nehýrila, procež byla chorobne žárlivá. V blízkosti manžela nevystála ani tu nejšerednejší ježibabu

„To víš, ty vyžilá povetrnice, já te pustím do chalupy a ty mi na oplátku svedeš muže!" láterila jako celý regiment brundibáru, když vyhánela tulacku do bourky. 

Nebohá ubožacka nemela šanci vzdorovat. Zmohla se jen na chabé „proklínám tebe i tvojí rodinu. Do roka a do dne te stihne trest, mrcho!“

Jak byla zesláblá, rozpouštel se její hlas v hukotu dešte. Kdyby v tutéž chvíli nerozcísl zbloudilý blesk korunu nedalekého dubu, nepusobil by okamžik kletby pranic dramaticky. Však se tomu hrncírka pekne vysmála a ješte pridala tulacce jako výslužku na cestu pár pohlavku.

Když uplynul rok a den, vzpomnela si Liduna na slova babice. Sužovala jí úplavice a chradla tak, že by se steží ubránila choutkám mlsných nádeníku. Jenže to už ani nemela zapotrebí, její blahobytné proporce byly tytam a cas vychrtlých ideálu krásy mel prijít až za pár století.

I s Pepkem to šlo od desíti k peti a ješte mnohem dál. Nechutnalo mu pivo, hnusilo se mu kyselo, zmítaly jím horecky a jen steží premáhal mrákoty. Obskakování nemocné rodiny strídané s vecným odskakováním na dvorek jej zkrátka zmáhalo.

„To je ta kletba staré žebracky,“ hudral a samým zoufalstvím si rval vlasy z hlavy (jasný dukaz, že Lysý nebyl lysý).

Mohl dojít pro korenárku, jenže to by mu Liduna nesmela ztropit žárlivou scénu..

„Tu felcarku? Nikdy, to by byla naše smrt!“ vztekala se, sama pritom majíc smrt na jazyku.

Nakonec aspon souhlasila, aby se Pepek došel poradit s pocáteckým farárem. Lepšího experta na prokletí aby v kraji pohledal.

Knez se však tváril, jako by místo vymítání zlé kletby chtel udelit poslední pomazání. Habán se trmácel domu s neporízenou. Vrávoral, jako kdyby prebumbal v pohostinství u Karásku, jenže on zatím mlel z posledního.

Mel toho práve dost, když se dopotácel do míst, kde zurcela studánka zasvecená svaté Ludmile. Habán Lysý, ten dobrý clovek, byl v koncích. Padl na kolena pred obrázkem svetice a nebyla v tom žádná prehnaná zbožnost, ale prosté vycerpání. V uších mu bušilo, na srdci šelestilo, vukol šumel les a ševelila voda. Pres všechen ten romantický rámus habán Lysý slyšel ženský hlas.

„Má voda te zbaví prokletí,“ šumloval ten hlas.

Pepek pohlédl na svatý obrázek. Horecka mu kalila zrak. Pres tetelící se mžitky nebyl sto rozeznat, zdali jej šálí smysly, nebo mu svetice skutecne kyne.

Ponoril ruce do studánky, aby nabral do dlaní trochu vody. Byla ledová, pruzracná a chutná. Ledva polkl nekolik doušku, cítil, že se mu vrací síly. Horecka ustupovala! Konecne seznal, že ho nohy donesou až do Rymberka.

Habánovy kroky zatím postrádaly nekdejší jistotu. Tím, co má ucinit, si však Pepek byl jist. Sotva se doplahocil do chalupy, hned se shánel po vedru, aby kvapem pospíchal zpátky do lesa. Den co den se pak plahocil s okovem ke studánce, aby napojil svou rodinu .

Netrvalo dlouho a dcerce se vrátily do tvárí dolícky úsmevu, a ty dolícky po pár dnech zalil sveží rumenec. I Liduna se lepšila – její postava nabývala ženský formát, žel i jazyku se navracela nekdejší ostrost.

Za pár týdnu nebylo po kletbe ani památky. Hrncír však dál chodil pro vodu k lesní studánce. Mohl tak každý den vzdávat svaté Ludmile díky, že nenechala zhynout jemu ani jeho bližním. A hlavne mel aspon na tech pár chvil od Liduny pokoj.

K dyby tak hrncírka vedela, že jí muž behá za Ludmilou, a svatou k tomu… 

…………………………………………………………………………………………………..

Tolik povest pojící se k prameni svaté Ludmily. Ackoliv se nám muže jevit jako obycejná lidová povídacka, lze v ní nalézt veliký kus pravdy - v  drívejších dobách, když slovo hygiena znali jen latinsky hovorící ucenci, stávalo se zcela bežne, že vodu ve studních u chalup a statku zamorily nejruznejší mikroorganismy. Lidé, kterí takto znecištenou vodu pili, pak umírali na tyfus ci úplavici – to bylo ono prokletí.

S pramenem sv. Ludmily je spojena i jedna novodobá kuriozita:
Když v lednu roku 2009 porádalo pelhrimovské Muzeum rekordu a kuriozit akci „Soutok vod kraje Vysocina“, dostalo se vode ze studánky cti ocitnout se v jedné nádobe s dalšími ctyriadevadesáti vzorky vody z celého kraje (mimo jiné i s chladící vodou z elektrárny Dukovany).

Jak se tam dostat?

Ke studánce svaté Ludmily se mužete vydat prímo z Pocátek, na jejichž okraji mužete zanechat svuj automobil (wpt. PARK01). Je to pekná procházka starou alejí a lesem kolem rybníku.

Prijít pochopitelne mužete i z opacného smeru, kolem pekného prírodního koupalište na kraji Polesí (wpt. PARK02), jehož travnatá pláž bude v letních dnech lákat ke smocení (šatny i WC jsou zde samozrejmostí).

Ackoliv je náš "poklad" v lese, nejde o nikterak nárocný terén. Cyklisté hrave dojedou až ke studánce, ale musí pocítat s tím, že jim cestu po lesní ceste mohou místy „zpestrit“ výmoly a bahno.

Tipy pro kacery:

Byla by škoda nespojit odlov cache s návštevou nedalekých Pocátek. Ackoliv je voda od svaté Ludmily osvežující, osvežovnám a cukrárnám v malebném mestecku se steží vyrovná.

Navíc si návštevu mužete zpestrit odlovem tradicní cache „ Hotel Modrá Hvezda (GC1CJA4)“ prípadne si projít historické centrum mestecka a pustit se do odlovení velkolepého multi-mystery pokladu „ Pocátky (GC1D046)“.

A pokud vás lákají další prameny, mužete vyrazit do nedalekých lázní Sv. Kateriny, s jejichž geniem loci vás seznámí multicache „ Katerinské prameny (GC18Z4A)“. Po nalezení finálky navíc budete mít jen pár(set) kroku k prameni reky Jihlavy (GC169RJ).

prírodní koupalište v Polesí

Záverem bych Vás chtel, drazí prátelé, poprosit, abyste ze schránky nedelali odpadkový koš.

Sebehezcí drobnost nepoteší, pokud je polámaná (netýká se to jen nekompletních hracek z kinder vajec).

Prošlé jízdenky a vstupenky taktéž nejsou k užitku, a tak je prosím neodkládejte do cache, ale do nádob k tomu urcených.

Zacínající kamarády kacery ješte upozornuji, že drevená kolecka CWG jsou predmetem bežné výmeny. Nemela by proto být smenována za geocoiny a travel bugy.

Dekuji za pochopení a prejí Vám štastný (nejen) lov!

SHORT INFORMATION IN ENGLISH:

Trip to the spring is a nice walk in old alley and quiet forest from the venerable city Pocatky, where you can park your car (wpt. PARK01).
You can also leave the car near the bahting pond in the village Polesi (wpt. PARK02). This route is shorter, but less atractive too.
Water in the spring is drinkable! According the old legends the water is also healing.
Saint Ludmila is a patron of the Czech lands and many springs were sacrificed to her.

The Plank found it at 15:30 as #3/12 on this Geocaching in
.cz and .at Weekend. Many thanks for the very nicely hidden
box. BTW, finding the box was eased by finding two very nice
geocachers with the cache in their hands beforehand

IN: dowel
OUT: wooden coin