Pád obrího vesmírného telesa v oblastidnešního poloostrova Yucatánu byl dle všeobecnerozšíreného názoru prícinou hromadného vyhynutí dinosauru.Americká paleontoložka Gerta Kellerová se ovšemdomnívá, že zánik veleješteru zpusobil supervulkán,který pred 65 miliony lety explodoval na území dnešní Indie.Má pro své tvrzení nejaké dukazy?
Na konci krídového období, tedy zhruba pred 65 miliony lety,došlo k masovému vymrení nejruznejších druhuživocichu. Ze scény tehdy zmizeli predevšímtehdejší vládci naší planety – dinosauri.Prícinou prírodní katastrofy byl asteroid, který se v blízkostimexického poloostrova Yucatánu srazil s naší Zemí.
Autory této dnes všeobecne uznávané impaktní teorie jsougeofyzikové Walter a Louis Alvarezovi z kalifornské univerzity vBerkeley. Jako základ jejich hypotézy posloužil objev, kterýucinili v osmdesátých letech minulého století u Gubbia v Umbrii vestrední Itálii. Na hranici mezi krídovými a tretihorními vrstvamihornin nalezli vrstvicku jílu s vysokým obsahem uhlíku a sazí.Chemický rozbor vzorku prokázal velké množství iridia,vzácného kovu, který je v pozemských pudách zastoupen jen nepatrne.Vysoké procento tohoto prvku naopak obsahují asteroidy, meteority akosmický prach.
Teorie potvrzena
Protože množství iridia v jílové vrstvicce petatricetkrátprekracovalo jeho bežnou koncentraci a stárí horniny bylostanoveno na 65 milionu let, usoudili Alvarezové, že nekdy vté dobe muselo dojít ke kolizi naší Zeme s jiným kosmickýmtelesem. Jelikož se pozdeji podarilo objevit podobnou vrstvu ina jiných místech naší planety, došli k záveru,že šlo o srážku gigantického rozsahu.
Tehdy se zrodila hypotéza, podle níž tento stret zpusobilhromadné vymrení dinosauru a mnoha dalších druhu na konciobdobí krídy. Když byl pak v roce 1990 nalezen na pobrežíYucatánu takzvaný Chicxulubský kráter – jizva po srážcenaší planety s obrím asteroidem -, teorie Alvarezových bylapotvrzena. Co když ale prehistorická zvírata zmizela vdusledku jiné katastrofy?
Proc tedy vymreli?
Srážka Zeme s obrovským kosmickým telesem musela být pohromounevídaných rozmeru. Lidskou civilizaci by takové kataklyzma zcelajiste takrka okamžite zlikvidovalo. Dopadli stejne dinosauri adalší živocišné druhy na konci krídy?
Paleontologické nálezy koster veleješteru prinášejídukazy, že jejich vymírání trvalo nejméne deset tisíc let amožná i déle. Za tuto dobu však následky srážky sasteroidem dávno pominuly. Pokud by nejaký druh dokázal prežítrozpoutané živly po dopadu telesa a následnou krutou zimu, svysokou pravdepodobností by nevyhynul. Dinosauri však prestovymreli a s nimi i další tvorové. Z povrchu zemekoule tehdyzmizelo více než 70 procent všech druhu. Vymírání sepodle podmorských výzkumu doktora Fuchse z Michiganské univerzitynevyhnul ani morský plankton. Trvalo déle než 300 tisíc let,než se znovu obnovila jeho populace v plné šíri.
Všechna tato zjištení znamenají jediné. Srážka sasteroidem, ackoliv byla devastující, hromadné vyhynutí nezavinila.K jaké katastrofe tedy na konci období krídy ještedošlo? Muselo to být prinejmenším stejne desivé, alemnohem déle trvající.
Exploze supervulkánu
Proti všeobecne prijímané impaktní teorii odvážnevystoupila v polovine 90. let minulého století Gerta Kellerová,paleontoložka z univerzity v Princetonu v americkém státe NewJersey. Podle ní zkázu zpusobily geologické síly našíplanety, konkrétne exploze supervulkánu v Dekkánu.
Dekkánská planina, nacházející se dnes na indickém poloostrove, jegigantická plotna vyvrelého cedice. Tlouštka ztuhlé lávy tupresahuje 600 metru. Ješte dnes, po 65 milionech let odvýbuchu zdejší supersopky, zaujímá plochu pres pul milionuctverecních kilometru. V dobe svého vzniku však bylo jezerožhavého a tekutého magmatu ješte zhruba trikrátvetší.
Geologové dlouho verili, že k výlevum lávy v Dekkánu docházelopostupne v rozmezí statisícu až milionu let. Kdyby tomu takopravdu bylo, zrejme by to život na Zemi nijak významneneovlivnilo. Skutecnost je ale ponekud jiná.
Pravdepodobná prícina
Francouzská badatelka Anne-Lise Chenetová z Geologického ústavu vParíži porovnala radiometrické datování dekkánské lávy smagnetickou orientací krystalku ztuhlého cedice. Soucasne vzala doúvahy i jeho chemické složení, erozivní zvetrávání a radudalších dat. Vše potom vložila do pocítace kezpracování. Výsledky computerové analýzy byly prekvapující.Dekkánský supervulkán explodoval presne na rozhraní krídy atretihor a soptil pouhých tricet tisíc let.
Naše planeta se dle názoru odborníku zahalila do cernéhohávu jedovatých mracen, popela a sazí. Teplota atmosféry výraznestoupla a pak zase hodne poklesla. Zeme se promenila v pustoupoušt, na níž zubožené ostruvky živocichuzoufale, ale marne bojovaly o prežití. Nakonec všichnitvorové s hmotností nad dvacet kilogramu vyhynuli.
Jak prohlásila americká paleontoložka Gerta Kellerová, clovekmel nesmírné štestí, že v té dobe ješte neobývalnaši planetu. Jinak by podobne jako velká prehistorickázvírata výbuch supersopky neprežil. Cekala by ho rovneždlouhá, mucivá a neodvratná smrt.