Mezi snad nejvetší hádanky našehobytí stále patrí otázka lidského vedomí. Veda, filozofie inábo�enství se u� odpradávna sna�í vysvetlit, jakvzniká, jak funguje a co se s ním stane, jestli�e clovekazastihne biologická smrt. Presto se jim to dodnes nepodarilouspokojive vylo�it. Je tedy vubec mo�né uva�ovat ooddelené existenci duše a tela?
Neurofyziologové jsou presvedceni, �e jim jejich dosavadnípoznatky získané dukladným zkoumáním lidského mozku dovolily vedomípoznat a pochopit. Proto stále zastávají takzvaný redukcionistickýmodel, jeho� podstatou je hypotéza, �e mysl je a�produktem aktivity nervových bunek. To, �e by neuronyaktivovalo teprve vedomí a mohlo by tím pádem pracovat nezávisle natele, rezolutne odmítají. Tím ovšem zcela ignorujínejnovejší zjištení zastáncu kvantové fyziky.
Druhá skupina vesmes teoretiku ved a filozofu toti� naopaktvrdí, �e prístup k rešení problému pouze z hlediskaprírodních ved je neplodný a kontraproduktivní, proto�e jejskutecne zjednodušuje jen na studium nervových výboju. Na cístrane je potom pravda?
Nekompromisní veda
Podle ortodoxního odborného názoru nemu�e existovat mentálníkomunikace ani telepatie, nekterí odborníci popírají dokonce ihypnózu. Vedomí jedince vzniká výhradne na základeelektrochemických procesu probíhajících v orgánu myšlení. Ztohoto duvodu nemu�e být prímo ovlivnováno podnety, je�by pricházely z vnejšího sveta.
Za tímto - podle všeho mylným myšlenkovým prístupem -stál americký neuropsycholog Donald Hebb (1904 a� 1985). Všedesátých letech minulého století formuloval bez dukazutakzvanou hypotézu neuronálních propojení. Z ní vyplývá, �e byvedomí a inteligentní jednání vznikalo jako dusledek propojení mezinervovými bunkami, které tak vytvárejí celé síte. Tyto nervovésvazky jsou následne aktivovány i meneny smyslovými vjemy. A krometoho ješte tvorí základ pameti.
Pokud by tato povrchní teorie platila, vedomí by nepredstavovalo�ádnou zvláštní formu energie, nýbr� stalo by sejen jakýmsi vedlejším produktem elektrochemických procesuodehrávajících se v mozku. Lze z toho vyvodit, �e o �ádnéduchovní slo�ce naší bytosti, která by pre�ilazánik tela, nemu�e být rec. Jakmile odumre mozek, definitivnezanikne i vedomí.
Neurony a chemie
Presto se Hebbova hypotéza stala základem soucasného výzkumu avyšel z ní napríklad také britský fyzik a biochemik FrancisCrick. Podstatou jeho práce se stalo hledání takzvaných neuronuvedomí a on sám verí, �e by v prípade úspechu mohl pomoci klepšímu pochopení jeho fungování díky chemickým dejum. Jehoteorie si všímá kmitání velkého poctu neuronu, které lzepozorovat a merit v prubehu procesu myšlení.
Podle anglického vedce je akt myšlení výslednicí nesmírnekomplexních procesu a ka�dou myšlenku provází aktivitamilionu jednotek nervového systému. Cím vetší pak je pocetpropojení bunek zkoumaného jedince, tím má lepší schopnostmyšlení.
Jen�e i tato verze zcela opomíjí paranormální jevy - pokud jelidský duch skutecne jen výsledkem vlastních mozkových struktur,pak je zcela vyloucen výskyt telepatie. Její existence jevšak dnes ji� pova�ována za prokázanou.
Ucenlivé trepky
S prekvapujícím zjištením prispel pred casem americkýneurolog Stuart Hameroff. Centrem jeho zájmu se stali jednobunecnítvorové a on se sna�il dolo�it, �e i mikroorganismymají schopnost poznávat. Za dukaz mu poslou�il experiment strepkou, která se umela orientovat v bludišti.
Aby byl tento primitivní �ivocich vubec schopen podobnéhovýkonu musí nutne disponovat urcitým druhem pameti. Jen�e tadle výše zmínených teorií funguje pouze na základekomunikace mezi neurony. Jak je potom mo�né, �e ijednobunecné organismy mají schopnost ucit se a uchovávatinformace?
Doktor Hameroff prišel s domnenkou, �e jim toumo�nují rourovité proteinové struktury obsa�ené vka�dé bunce, nazývané mikrotubuli. Tato nepatrná telískapropujcují primitivním tvorum formu a stabilitu a snad prý ischopnost elementárního rozlišování.
Vzájemné ovlivnování
Tento poznatek prišel velmi vhod zastáncum kvantovémechaniky, která dnes patrí k jedné z nejpresnejšíchexperimentálních ved a týká se funkce submikroskopických cástic.Jejich poloha a pohyb jsou pritom neurcité a mohou být hodnocenyspíše statisticky. Hovorí se u nich o nejasné lokalizaci vcase a míste i neurcité kauzalite.
Zatímco v klasické fyzice je pozorovatel jevu pouze pasivní a jehomysl je oddelena od sledovaného hmotného systému, v kvantové hrajezkoumatel dule�itou aktivní roli. Výsledek se toti� menípodle toho, zda je prítomen nebo ne. A dokonce na pozorovaný objektmu�e pusobit na dálku.
Známý matematik a teoretický fyzik Roger Penrose tvrdí, �eHameroffuv mikrotubulus má presne tu správnou velikost, aby mohlzesilovat subatomární efekty v kvantove-mechanické rovine.Rovne� rada jiných badatelu ji� zjistila, �e mezifenomény PSI a efekty kvantových polí existuje souvislost.Subatomární jednotky, které spolu byly puvodne spojeny, se porozdelení údajne vzájemne ovlivnují i na velkou vzdálenost.Podobným zpusobem jsou informace predávány treba práve pritelepatii.
Nezávislý duch
Geniální fyzik David Bohm z Londýnské univerzity, který �il vletech 1917 a� 1992, kdysi prohlásil, �e tak existujemo�nost, aby byl celý vesmír slo�en z dílu, z nich�ka�dý osahuje informaci o celku. V rámci tohoto holistickéhomodelu by pak mohl mít i náš mozek prístup k univerzálníminformacím.
Co kdy� se ortodoxní neurofyziologové mýlí a vedomí rozvinutév ka�dém jedinci je skutecne jakýmsi mostem mezi vesmírnýmvedomím a hmotou?