VYPRAVOVÁNÍ O MÍSTE I O KEŠCE

Javorická vrchovina byla se svou hradbou nedozírných hvozdu odpradávna krajem zaslíbeným myslivosti. Smrciny oplývaly stády vysoké zvere a v údolích se klikatily prasecí ochozy. Lovci si usmyslili, �e v lesích postaví chatu. Tedy spís chaticku, skromný srub v samém srdci hvozdu. Pojmenovali jej „Lovu zdar!“.

Výber místa na kri�ovatce lesních stezek nebyl tak docela nejštastnejší. Revír tu nemeli jen lovci, poblí� chaty mel pelech i lesní rarach. Vlastne rarášek, docela mrnavý legracní diblík.

Tenhle rarášek nebyl �ádné záludné strašidlo. Spíš takový hracicka a šprýmar. Za úplnku se pyšne producíroval po polesí v prestrojení za stríbrného jelena. Byl takový fešák,�e se za ním táhly všechny lane z okolí. To pak lovci vedeli, �e budou mít dobrý lov. Potom v chate dlouho do noci zapíjeli svou korist.

Nekdy dost prebrali, a to s nimi rarášek za�íval nejvetší švandu. Pridával se k veselí a hrál s lovci na honenou. Pro tuhle príle�itost na sebe s oblibou bral podobu ohnivého kance. To vám byla švanda!

Obcas si však z nimrodu tropil jinací šoufky. Krepcil mezi stromy, tokal jako bláznivý tetrev, výskal jako meluzína, prskal jako povetron a z plna hrdla volal „Lovu zdarrr!“. Poka�dé tím vyplašil všechnu havet v okolí.

Kdy� strašidlo takhle dovádelo, vedeli lovci, �e chytí v lese leda rýmu. Proto�e však meli les rádi, respektovali i vrtochy jeho prízraku. Tak vedle sebe dlouhá léta �ila celá tahle sber - zver, lovci i rarášek.

A� jednou se stala nemilá vec. Na lov vyrazil mladý myslivecký facír Anton. Tenhle Anton se široko daleko tešil povesti ostrostrelce, který nikdy nemine. Nebyl zvyklý opouštet honitbu bez koristi. Jen�e to nemohl náš rarášek vedet, tak�e opet rozehrál svou vrtošivou hru.

Zatracenej rarach, prece mi nepokazí lov, pomyslil si sebevedomý mládenec. Zacílil jednušku pod sloupový buk, kde zahlédl raráškova svetla, a vypálil. Pošetilec! Copak to jde, aby se kdejaký frajírek strefoval do pocestného lesního strašidla? Není mo�ná! �ádný div, �e se chasník mýlil. Broky neškodne rozcísly houští a raráškuv smích u� se ozýval kdesi za mysliveckovými zády.

Jeho „Lovu zdarrr“ mladíkovi znelo jako nejaká kletba. A skutecne, myslivec byl od té chvíle docista prokletý. Jeho presná muška byla tatam, neulovil u� ani koroptvicku, ba ani vrata od stodoly by netrefil. Mohl být rád, �e trefil aspon z lesa domu.

 Od toho dne se prestalo lovcum v raráškove revíru darit. Ješte dlouho po té príhode si nejvytrvalejší myslivci dávali dostavenícko ve své milované boude. Ura�ené strašidýlko jim však odhánelo všechnu zver. V chate zacalo být smutno a nakonec prestala slou�it svému úcelu.

Její veranda se na dlouhá léta stala místem odpocinku znavených tuláku. Letos však chajda doslou�ila docista. Na jejím míste lesníci postavili krásný nový srub. Mezi ctyrmi stenami útulného útulku mohou pocestní preckat i tu nejvetší slotu, jaká je v nejvyšších partiích Vysociny mu�e prekvapit.

Ale co se stalo s raráškem? Zustal ve svém revíru, ale bez nimrodu mu zacalo být docela smutno. Kolikrát si ríkal, zda to tenkrát s tím strašením neprehnal.

Tak jsme ho potkali i my. Zrovna pršelo a smutné strašidýlko se choulilo pod nedalekým stromem jako hromádka neštestí.

„Na koho ted mám volat své ,lovu zdarrr!´ ?“ fnukal rarášek. A tu nás to napadlo. Krabici jsme meli v batohu, sešítek s tu�kou se také našel, a tak byl nový poklad na svete.

Rarášek jej hlídá pred pytlacícími mudly a teší se, a� jej prijdou navštívit noví lovci. Tentokrát beze zbraní…

LOVU ZDAR!

P.S.:  

A ješte jedna vec - náš lesní rarášek nemá jméno! Bude rád, kdy� mu nejaké pekné vymyslíte. Své návrhy mu�ete psát do logu. Kdo ví, treba vynálezce nejhezcího jména vyhraje svého osobního raracha.

JAK SE TAM DOSTANU?

·         Poklad je v bezprostredním okolí krí�ení zelené a �luté turistické znacky. Cyklisté a pešáci se tak po pohodlných cestách dostanou a� na místo.

·        Kocí motorizovaných kocáru mohou svá spre�ení odstavit treba na doporuceném plácku pri silnici z Horních Dubenek do Nové Vsi. Do revíru lesního raracha je to odsud jen o píd dále ne� dva kilometry. Zkrátka nenárocný špacír pekným lesem, který díky zpevneným cestám zvládnou i trochu akcnejší rodice s kocárkem.

·        Doporucujeme respektovat zákaz vjezdu do lesa. Lesní rarach nemá líté drajvinkáre v lásce, a tak by na ne mohl hned seslat trest v podobe zamcené závory na zpátecní ceste.

·        Milovníci pešího toulání mohou zaparkovat vuz poblí� Velkého Parezitého rybníka a udelat si výlet srdcem Javorické vrchoviny po zelené a �luté turistické znacce. Krome cache „LOVU ZDAR!“ jim jedenáctikilometrovou cestu zpríjemní i další poklady, treba kratická multinka „GC1FC92“, tradicka „GCY79X“ ci nenárocná mysterka „GC172F6“ nále�ící k pekné husitské sérii s grandiózním finále v „GC1B3Y6“.