Keš je zahrnuta do série virtuálních keší, které se věnují ztraceným, změněným nebo zapomenutým místům tohoto krásného města. Virtuální je proto, že většina míst se nachází v poměrně frekventovaném městském provozu a keš by se Vám nejen špatně lovila, ale její existence by byla permanentně v ohrožení. Hlavně ale jejím posláním není, abyste koukali po nějaké mikrokrabičce, ale abyste koukali hlavně okolo sebe.

Vaším úkolem je dostavit se na místo a mít sebou staré fotografie z listingu. Buďto si je přinést v hlavě (kdo má pamatováka), nebo v jiném inteligentním zařízení. Druhým úkolem bude na chvilku tady „vypnout“ a zkusit zapomenout na to, co vidíte a jak to vypadá teď, a představit si okolí kolem Vás tak, jak to vypadalo kdysi. Prostě se přenést v čase a zapojit na chviličku svoji fantazii. Uvědomit si ten rozdíl mezi „včera a dnes“ a chvilku to porovnávat. Toť vše, keš tímto splnila svůj účel.

 Harrachova besídka.

Místu se říká "stará Haraška" nebo "bejvalá Harachovka" nebo možná úplně jinak. Jedná se o torzo restaurace Harrachova besídka, která byla v první polovině minulého století vyhledávaným cílem výletníků i milovníků turistiky.

V roce 1895 bylo Klubem českých turistů v Táboře zahájeno budování tzv. Harrachovy cesty (pojmenované podle sponzora hraběte Harracha), dnes známé pod názvem Příběnická stezka, která měla zpřístupnit dosud neschůdné údolí Lužnice pro turisticky naladěnou veřejnost, a to až na sedm kilometrů vzdálenou zříceninu hradu Příběnice. Dílo bylo slavnostně odevzdáno v roce 1899 a první davy slavnostně oblečených pánů a dam začaly putovat mezi Táborem a zříceninou, aby poznaly dosud nepoznaný kousek přírody. Nutno říci, klobouk před nimi dolů, protože outdoorovou výbavou rozhodně tenkrát turisté nedisponovali, dámy měly dlouhé šatečky, slušivé botičky, kloboučky a slunečníky, terén byl náročnější než dnes, a určitě si tenkrát "štrejchli". Ovšem troufám si tvrdit, že jejich nadšení bylo někde úplně jinde, než je dnes.

Každopádně žízeň a potřeba odpočinku existovala už tenkrát, takže na obou koncích Harrachovy cesty byly postaveny dvě restaurace. Jedna v roce 1900 v podhradí Příběnic, jmenovala se U hradu příběnického, a druhá v roce 1901 kousek pod Táborem. Ta dostala název Harrachova besídka. (S lehkou nadsázkou by se dalo tedy říct, že Příběnická stezka je v podstatě cesta mezi hospodami. Ostatně leckterý lidský život se dá charakterizovat úplně stejně i dnes.)

Secesní Harrachova besídka byla postavena tesařským mistrem Floriánem a slavnostně otevřena v červnu 1901. Tak jako dnes její mladší setřička na protějším břehu, byla i ona cílem nedělních procházek táboráků i mimotáborských, a spojovala procházku nádherným údolím Lužnice s posezením u nějaké té mňamky a pěnivého moku. Vyhlášená byla i zmrzlina a palačinky, které se tu daly koupit. V pozdějších letech se zde dokonce pořádaly i tancovačky na venkovním tanečním parketu. V roce 1904 byla vybavena venkovním posezením, lednicí a přístěnkem pro výčep. Dojít se k ní dalo jednak po levém břehu, na kterém stála, a nebo se přepravit z pravého břehu přívozem pod Pintovkou.

Nutnost přepravovat se z pravého břehu na levý pramičkou převozníka pochopitelně vedla k myšlence, postavit někde u Harrachovky lávku přes vodu. První lávka (byly celkem tři) byla postavena v roce 1920 a vydržela necelých deset let. Pak musela být postavena lávka druhá a i ona měla stejný problém: povodně a táhnoucí ledy. Dožila se stejného věku, jako ta první. Teprve v roce 1941 byla postavena lávka třetí, jako jediný oblouk bez problémového středového pilíře, a ta vydržela dodnes. (Zřejmě se tenkrát do betonu dávaly všechny ingredience, které tam mají být.)

Harrachova besídka sloužila lidem padesát let. Za tu dobu si vytrpěla své. Krušné chvíle zažila v březnu 1940, kdy bylo údolí Lužnice zatopeno velkou vodou a ledové kry byly natlačeny až k hospůdce, kde voda v místnosti dosahovala výše 1,5 metru. Utržené "weekendové" chaty tentrát strhly lávku přes řeku a musela být postavena nová, v pořadí již třetí, která slouží dodnes. Zatímco čtyřicátá léta byla ve znamení vody, padesátá byla ve znamení ohně. Údajně kolem roku 1950 Harrachova besídka vyhořela a již nikdy nebyla obnovena. O deset let později byla na protějším břehu blíže k Táboru vystavěna "nová" Harachovka, která po překonání porevolučního období divoké privatizace slouží dodnes a je v čím dál lepší kondici a těší se velkému zájmu táboritů a vodáků.

Původní Harrachova besídka se pomalu ztrácí ve vegetaci zapomenuta, což je velká škoda, protože to nebyla jen tak nějaká chalupa na břehu řeky, ale kdysi to tu opravdu žilo. Možná by stálo za to nějak její zbytky zakonzervovat a opatřit nějakou cedulí s fotkami. Dokud jsou vidět základy budovy, část zdi i s původní omítkou, studna i schody, které nikam nevedou. (Třeba se najde nějaký další hrabě Harrach.)

Uznání logu. Keš je příšerně jednoduchá. Abyste ale neřekli, že máte bodík úplně „zadara“, protože místo znáte, tak na co se tam vláčet, a nebo tam tudy za rok pojedete, a pak se kouknete, podmínkou k uznání logu bude Vaše fotografie tohoto místa. Nejlépe v provedení „navigace a v pozadí typický objekt“ nebo něco na ten způsob. Tu připojíte k Vašemu logu.

Vaším úkolem je vyfotit zbytky Harrachovy besídky a fotečku přiožit k Vašemu logu. A hlavně si trošku toto místo představit tak, jak ho "znáte" z listingu.

Né každý je ale fotografem. Pokud je to i Váš případ, pár metrů odtud je lávka přes řeku a na jejím konci u Vás je turistický rozcestník. Seštěte všechny kilometry doleva i doprava, a ty mi pošlete na profil. V obou případech (fotečka nebo součet) můžete logovat nález keše hned a nemusíte čekat na odsouhlasení. Ozvu se, až „kdyby něco nesedělo…“.

Pozn.: Fotku přiložíte ke svému logu tak, že zalogujete nález a odešlete ho. Pak se k němu vrátíte a u Vašeho logu zvolíte možnost "Přidat obrázek". Obrázků tam můžete nalupat víc, ale nesmí být větší než 150 kB, jinak Vám to vynadá.

Děkuji úžasnému archívu Šechtl&Voseček za zdroj informací. Vám děkuji za návštěvu keše. Vix.Lajvant

Dík za návštěvu keše. Že by se opencachingové ledy hnuly ?

Nasadils mi s tou poznámkou o krabičce brouka. Máš recht, zapracuju na tom. Tady je místa dost.

*STF*

Keší v tomto systému jsem měl na dnešní den připraveno víc. Jelikož se k nám přidal kolega z GC Frejda, tak jsme některé nechali na jindy. Této se ale odolat nedalo, protože jsme si tuto lokalitu dneska  pěkně prochodili. Počasí jsme dle předpovědi předpokládali horší. Nakonec vcelku paráda. Jemné sněžení bez větru. Domácí příprava nebyla stoprocentní a já se domníval, že se jedná o Harachovku kterou jsem navštívil poprvé v roce 1988 při zakončení splouvání Lužnice ze Suchdola. Umístění výchozích souřadnic jsem přisuzoval umístění rozcestníku, který je potřeba navštívit kvůli jedné variantě uznání logu. Nějak mi proto nebyla jasná fotografie Milan cze. To mi došlo až na místě samém a následně i po přečtení kompletního opět zajímavého listingu. Takže jsme zaparkovali u restauračky kde jsme v minulosti i absolvovali Bo.T.L.ův event River Cacher. Odlovili tuto a následovalo putování po keších v systému GC-Vtok do Lužnice, Harachovka, Vlčí důl, Domečkovo zátiší, Lávka. Většinu těchto keší již máme odlovenou a tak jsme trpělivě putovali s Frejdou, přotože tu bylo opravdu fajn. Ještě se tudy letos projdeme. Bude to ale až jedna z našich neodlovených keší v GC nebude disable, u další je momentálně několik DNF. Samozřejmě se těšíme na další v tomto systému:Zapomenutá stezka.                                                    Putování lokalitou jsme zakončili v nové Harachovce, kde momentálně probíhaly věpřové hody. Prdelačka přišla vhod a dlouho jsem ji na žádném jídelníčku neviděl. Myslel jsem si, že budu k logům zasílat odpovědi, protože fotky mají giga kapacitu, ale s tim osekáváním nemá Mirečka problém a tak upřednostňujeme foto.