Keš je zahrnuta do série virtuálních keší, které se věnují ztraceným, změněným nebo zapomenutým místům tohoto krásného města. Virtuální je proto, že většina míst se nachází v poměrně frekventovaném městském provozu a keš by se Vám nejen špatně lovila, ale její existence by byla permanentně v ohrožení. Hlavně ale jejím posláním není, abyste koukali po nějaké mikrokrabičce, ale abyste koukali hlavně okolo sebe.

Vaším úkolem je dostavit se na místo a mít sebou staré fotografie z listingu. Buďto si je přinést v hlavě (kdo má pamatováka), nebo v jiném inteligentním zařízení. Druhým úkolem bude na chvilku tady „vypnout“ a zkusit zapomenout na to, co vidíte a jak to vypadá teď, a představit si okolí kolem Vás tak, jak to vypadalo kdysi. Prostě se přenést v čase a zapojit na chviličku svoji fantazii. Uvědomit si ten rozdíl mezi „včera a dnes“ a chvilku to porovnávat. Toť vše, keš tímto splnila svůj účel.

 Pražská brána.

Ve středověku měl Tábor pověst nedobytného města. Jeho výhodná poloha na ostrohu mezi Lužnicí a Tismenickým potokem byla pochopitelně umocněna i řádnými hradbami jako u mnoha jiných měst v zemi. Hradby byly opatřeny vstupními místy, a to branami a fortnami. Rozdíl mezi bránou a fortnou je ve velikosti. Bránou mohl projet povoz, zatímco fortna byla určena pouze pro pěší.

Fortny měl Tábor dvě: Malou nebo také Říční (říkalo se jí i Čelkovická) a stávala na konci soukenických parkánů. Soukenictví patřilo k významným táborský řemeslům a soukeníci se svými dílnami zabírali v podstatě celý břeh Lužnice u Čelkovic (podle zástěr namodralých při této práci se proto také táborákům říká Modropupkáči). Druhá fortna, které se říkalo Velká a nebo Klokotská, stávala na Tržním náměstí, tedy směrem k dnešnímu Pražskému sídlišti (ke Klokotům).

Brány mělo město Tábor Hradské a Nové...

Hradské brány byly dvě a označení „hradské“ nesly proto, že stály blízko táborského hradu, což je prostor bývalého pivovaru a Kotnova. Jedna brána se jmenovala a stále jmenuje Bechyňská (ta jediná je poslední zachovalá) a druhá nesla jméno Klokotská a stála až za ní. Patřila k nejvyšším opevňovacím stavbám města, protože k okapní římse měřila necelých šestnáct metrů. Vaz jí zlomilo v roce 1869 to, že nebylo možné ji využít jako sýpku, protože okolo ní byla spousta uzoučkých uliček a navíc měla značně neuspokojivý vzhled pro tehdejší oko radních, včetně nádherného záchodu situovaného přímo do ulice. Byla proto jako bezvýznamný prvek zbořena.

Nové brány chránily vstup do dnešní Pražské ulice a byly tři. Šlo o komplex ochranných staveb s tzv.barbakánem, což znamená, že brány nestály v přímce za sebou. A to z důvodu znemožnění přímé střelby ze strany obléhajících. Z těchto tří bran nejdéle vydržela Pražská brána a to do zmíněného roku 1884, kdy byla zbořena i ona.

K bourání městských hradeb, bran, forten a bašt muselo nevyhnutelně dojít, i když by leckteré dnešní očičko nad tímto činem uronilo nejednu slzu. Obranné prvky města obepínající Tábor začaly ztrácet svůj význam a město se začalo rozrůstat, kam to jen šlo. Muselo se přizpůsobit většímu pohybu lidí, obchodu a víc se otevřít. Byly zbourány čtyři brány, dvě fortny a z pěti bašt se zachovaly jen dvě. Rozprodána byla i velká část městského opevnění pro stavbu nových domů. Otázkou je, jestli se tenkrát nepostupovalo moc hrrrr a moc necitlivě. Lze se celkem úspěšně domnívat, že pokud by bourání historických staveb probíhalo dnes, zůstalo by v Táboře památek mnohem víc. Takhle jich bylo od roku 1805 zlikvidováno šestadvacet. (Je to stejné, jako když vyhazujete starou věc. Dnes je to bezcenný krám, za pár let zjistíte, pochopitelně pozdě, že to mělo duši a má velkou cenu hlavně historickou).

V případě Pražské brány, což byla krásná a velká renesanční stavba s obloučkovým štítem s pěknými sgrafity, se mi, jako naprostému laikovi, jeví její likvidace jako naprosto zbytečná. Žádný extra velký provoz tam, kde stávala, není, chodí se tu převážně pěšky, a Tábor mohl mít na tomto místě stejnou nádheru, jako má na opačném konci u Kotnova. Škoda. Dnes by jí bylo přes 500 let.

Moc nechybělo a brána nebyla ani zachycena na fotografiích. Když ateliér Šechtl&Voseček nabídl městským radním zdokumentování brány dřív, než bude zbořena, město to odmítlo s tím, že jde o zbytečný výdaj. Fotečky byly proto pořízeny na vlastní náklady fotografujících.

Uznání logu. Keš je příšerně jednoduchá. Abyste ale neřekli, že máte bodík úplně „zadara“, protože místo znáte, tak na co se tam vláčet, a nebo tam tudy za rok pojedete, a pak se kouknete z auta, podmínkou k uznání logu bude Vaše fotografie tohoto místa. Nejlépe v provedení „navigace a v pozadí typický objekt“ nebo něco na ten způsob. Tu připojíte k Vašemu logu.

Vaším úkolem bude dostavit se na výše uvedené souřadnice a vyfotit místo, kde Pražská brána stávala a to tak, aby byly vidět její původní základy, nebo alespoň jejich část. Tedy ten obrys znázorněný na dlažbě .

Né každý je ale fotografem. Pokud je to i Váš případ, dostavte se i tak na výchozí souřadnice a najděte nedaleko základů mosaznou cedulku ve výši očí na jednom z domů, na které je Pražská brána připomenuta. V jejím českém textu najděte letopočet v posledním řádku a ten mi pošlete na profil. Váš log tím bude uznán i bez focení. V obou případech (fotečka nebo číslíčka) můžete logovat nález keše hned a nemusíte čekat na odsouhlasení. Ozvu se, až „kdyby něco nesedělo…“.

Pozn.: Fotku přiložíte ke svému logu tak, že zalogujete nález a odešlete ho. Pak se k němu vrátíte a u Vašeho logu zvolíte možnost "Přidat obrázek". Obrázků tam můžete nalupat víc, ale nesmí být větší než 150 kB, jinak Vám to vynadá.

Děkuji úžasnému archívu Šechtl&Voseček za zdroj informací. Vám děkuji za návštěvu keše. Vix.Lajvant

Vřele doporučuji mrknout se na zápis z 23.5.2015. Zmijovkář tam má v příloze něco, co Vás určitě zaujme. 

Nějak jsem si myslel, že ji zbořili až komouši, ale je zřejmé, že ani v 19. století nebyli radní zrovna osvícení... Škoda.

Díky za další pěknou kešku, STF na mě počkalo opět více jak 1/4 roku ;-)