Společné {FTF}  s Radkem694

Na úvod musím napsat, že Nástupiště 5½ pro mě je a na delší dobu bude jedno z nejkrásnějších geokačerských dobrodružství. Úžasný zážitek, který můžu  každému můžu jen doporučit.

A jak to všechno začalo: jedu si takhle ve čtvrtek večer domů a píše mi Hanka z HaRaKa teamu, jestli už mám Varouchovu LABku. Tak jsem jí odepsal, že nemám a co to má být a kde to má být. Doma sednu k PC, zkoumám vo co gou a zjišťuji , že Varouchova LABka je v Jihlavě a ještě k tomu v místě, o kterém jsem hodně slyšel a které jsem raději doposud neviděl. Chvilku se nechávám od Hanky hecovat a pak si řeknu, proč ne, aspoň bude sranda. Volám Radka694, kde je, a jestli se mnou pojede na Varouchovu kanálovku. Jeho odpověď mě v podstatě nepřekvapila. Slova „kde to je a kdy to píplo“ mi dodaly ještě víc energie k té bláznivé jízdě za dobrodružstvím. Valím do sklepa, beru si broďáky, čelovku, helmu a věci potřebné a spěchám startovat auto. Cesta do Luk nad Jihlavou, kde vyzvedávám Radka694 byla taky úžasně dobrodružná, jelikož skoro celou cestu byla mlha a nebylo vidět na metr. V Lukách vyzvedávám Radka694 a spěcháme na úvodní souřadnice. Na úvodních souřadnicích se nám podaří zaparkovat geovozidlo kousek od vstupu do podzemí. Chtěl jsem, aby bylo auto co nejblíže proto, kdybych ohlodaného Radka od potkanů táhnul ze stoky, abych to neměl moc daleko. Oblékáme broďáky, nasazujeme helmy a čelovky a vzhůru do podzemí. Cesta k první krabičce byla dnes už z mého pohledu brnkačka. To, co jsme absolvovali za jezírkem, o tom se mi ani nezdálo. Nebudu se tu extra rozepisovat, abych nekazil ostatním zážitek, až si budou vychutnávat tohle úžasné dobrodružství. Ovšem  je na místě napsat, že po fyzické stránce je tato záležitost velice náročná a jsem v podstatě rád, že jsem si to mohl zkusit a ve zdraví jsem se s Radkem vrátil na úvodní souřadnice k autu. Vždy jsem bral trošku s nadsázkou to, když autor píše v listingu, že je potřebná helma. Můžu zodpovědně a upřímně konstatovat, že pokud bych helmu na Nástupišti 5½  neměl, tak mi cesta netrvá 2,5 hodiny, ale 5 hodin a pravděpodobně bych během ní vykrvácel. Při zpáteční cestě jsem dostal takovou pecku do hlavy od trubky trčící ze stropu, že takovou jsem nedostal ani od mého táty, když jsem se kdysi dávno vrátil ze základní školy a s radostí jsem mu oznámil, že jsem se přihlásil do pionýrů. Objektivně řečeno, cesta byla fyzicky náročná, neuvěřitelně dlouhá, leč z mého pohledu v rámci možností čistá a průchozí. Do 2/3 cesty tam se mi šlo dobře a s úsměvem, v poslední třetině se mi už jen šlo a cestou zpátky jsem ztratil úsměv i krok. Upocený, ufuněný a mokrý s hlavou otlučenou křičím každých 10 metrů na Radka „Počkej na mě, já tu nechci umřít“ . Prostě zážitek a něco podobného jsem doposud v geocachingu nezažil. Geokačerský orgasmus a zároveň zádový exitus.

 

Autorům děkuji za keš a všem ostatním doporučuji tuto adrenalinovou procházku. Radkovi694 děkuji za vzájemnou podporu a doufám, že už mi odpustil ty prošlápnutý záda.